SCP Nadace

≡

Dne 7. prosince 1989 došlo k incidentu s SCP-923-CS, když se vedoucí výzkumu objektu, lingvista Vlastimil Čejka, dotkl jednoho ze symbolů na objektu, načež objekt začal rudě zářit. Po několika sekundách se rudá záře vytratila a přítomní asistenti nahlásili, že výzkumník Čejka zmizel.

Výzkumný tým byl pověřen vyšetřením incidentu, ovšem neuspěl v replikaci podmínek. O tři dny později byl Čejka prohlášen za ztraceného v akci, ovšem po osmi dnech od incidentu byl nalezen v zadržovací cele SCP-923-CS, zdánlivě dezorientovaný a zmatený, a následně byl podroben výslechu.

♦ Rozhovor po incidentu I

[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]

Čejka: Konečně někdo, Dane, řekni mi prosím tě, co se stalo.

Burian: No, to my vlastně nevíme.

Čejka: Fajn, tak mi řekni co víš.

Burian: Zmizel jsi. Na víc jak týden. Mysleli jsme si, že už tě neuvidíme.

Čejka: Vážně? Vždyť- co je za den?

Burian: Pátek, 15. prosince.

[Výzkumník Čejka se na chvíli odmlčí.]

Burian: Co si pamatuješ ty?

Čejka: Záři. Rudé světlo a pak… les. Šelest listí, hučení vody. Myslím, že mě to někam přeneslo.

Burian: Myslíš?

Čejka: Byl jsem tam jenom na moment. Je to jako sen, sotva mi to připadá skutečné. Vážně to byl týden?

Burian: Osm dní. Zkus si vzpomenout ještě na něco, mohlo by to být důležité.

[Výzkumník Čejka se zamyslí a chvíli v místnosti panuje ticho.]

Čejka: Ne, nic nemám. Jen les, rudou záři a hukot vody… Ale Dane, řekni mi prosím tě, kde je Klára?

Burian: Neboj kovboji, nic jsme jí zatím neřekli, protože se do oblasti vrací až v pondělí. Máš kliku.

Čejka: Díky, Dane. Máš to u mě.

Burian: To nestojí za řeč. Ale na pivo bys mě pozvat mohl.

Čejka: [Smích.] Není to pořád zapnuté?

[KONEC ZÁZNAMU]

Po podstoupení řádného psychologického sezení, spolu s lékařským vyšetřením, bylo rozhodnuto o pokusu replikovat podmínky incidentu. Výzkumník Čejka souhlasil, ačkoliv někteří z jeho kolegů vznesli námitku ohledně bezpečnosti testu. Čejka byl instruován, aby přistoupil k SCP-923-CS a udělal to stejné, co při prvním projevu anomálie. Před zahájením testu byl rovněž vybaven kamerou, fotoaparátem, GPS lokátorem, kompasem, vysílačkou, devítimilimetrovou pistolí a zásobami jídla na několik dní, spolu se standardní výbavou pro průzkumné týmy.

♦ Záznam z průzkumu I

[Výzkumník Čejka se objevuje na mýtině uprostřed částečně zasněženého listnatého lesa. Záběr na kameře je zabarven sytě rudou barvou, což ovšem Čejka nikdy nezmiňuje. Získané nahrávky jsou pravděpodobně anomálně poškozené, neboť vykazují i další vizuální anomálie, jako zasekávání snímků či trhanou audio stopu.]

[Nejvýraznějším bodem v okolí se zdá být více než dvoumetrová vizuální anomálie visící ve vzduchu poblíž Čejky. Podivný obrazec energeticky pulzuje a září, přičemž jeho okraje se vytrácejí a je obtížné rozlišit, kde končí.]

Čejka: Tohle si pamatuji. To je- to je přeci ta prasklina na kouli, jenom větší, ale má podobný tvar. Možná je to cesta zpět… Znamená to, že jsem uvnitř té koule?

[Po krátkém rozhlédnutí kolem se Čejka rozhodne použít svůj lokátor a kompas. Magnetická střelka kompasu se otáčí konstantní rychlostí po směru hodinových ručiček a GPS lokátor nedokáže nalézt polohu. Vysílačka se není schopna spojit s řízením mise na druhé straně. Po chvíli se rozhodne vyrazit přímo jedním směrem od praskliny.]

Čejka: Zvláštní místo. Všechno vypadá evropsky, nevyznám se v biologii, ale ty stromy poznávám. Nepamatuji si, že by mi minule byla taková zima. Zatím žádné stopy po zvířatech, ale řekl bych, že to tu vypadá trochu moc udržovaně na divokou přírodu. Možná tu někde budou lidé. Zkusím se porozhlédnout kolem, nafotit pár věcí a pak vyrazím zpátky.

[Čejka pokračuje po zdánlivě vyšlapané stezce mezi stromy, dokud nenarazí na potok. Zde nabere trochu vody do dlaně a zkonstatuje, že je čistá a pitná. Nahrávka se zasekne na dalších patnáct vteřin, ale audio stále pokračuje.]

Čejka: Někdo tam je. U potoka támhle.

???: [Nerozpoznatelný ženský zpěv v neznámém jazyce.]

[Nahrávka poskočí a obraz se vrací. Čejka ukazuje směrem k potoku, kde na břehu klečí ženská postava oblečená v kožešině. Detaily nelze pozorovat kvůli vzdálenosti a kvalitě kamery.]

Čejka: [Tiše.] Zpívá a něco myje. Možná je to nějaký náboženský obřad… Saran… Vasa luli… To je z nápisu na kouli, staroadytština.

[Zpěv utichne a Čejka si všimne, že ženská postava se dívá jeho směrem. Rozhodne se vystoupit z keře, kde se ukrýval a nahrávka se zasekne na pět sekund, než náhle skončí.]

♦ Záznam z průzkumu II

[Video se znovu zapíná v jiné lokaci. Zdá se, že Čejka stojí v malé kamenné místnosti porostlé mechem. V místnosti panuje přítmí a jediné světlo přichází z malého okenního výklenku nalevo. Místnost je plná primitivních keramických nádob, kostěných nástrojů a kožešin.]

[Uprostřed záběru sedí žena s bledou potetovanou pletí a černými mastnými vlasy. Je spoře oděná do kožešin a kusů kůže. Její tělo se zdá být lidské, ovšem vykazuje několik abnormalit (její uši se zdají být zakřivené a prodloužené; na obou rukách má 6 prstů; na jejím čele je třetí zavřené oko). V dlani drží dřevěnou misku s jakousi tekutinou, kterou si drží u úst a zároveň ostražitě pozoruje Čejku. Ten ukazuje na záběru, že rovněž drží misku s tekutinou, v níž se cosi pohybuje a plave.]

???: Üra.

Čejka: Üra…

[Žena se na znamení z misky napije a Čejka ji napodobuje. Na základě jeho reakce se zdá, že tekutina Čejkovi příliš nechutná.]

Čejka: [Zakašle.] Děkuji, ehm, díky.

???: Není zač.

Čejka: … Vy umíte česky?

???: Ne, ale ty ano. Zapůjčila jsem si tvůj jazyk.

Čejka: Jak jste-

???: Rituál na připojení myslí. Připojila jsem tě ke svému halkostu, abychom se mohli dorozumět.

Čejka: To je- fascinující. Omlouvám se, že jsem nemluvil lépe. Nedokážu se adytštinou dorozumět. Ovládám jenom úplné základy.

???: [Usměje se.] To nevadí. Takhle je to stejně příjemnější. Máš hezký jazyk, Vlasto.

Čejka: Jak znáte- Můžete mi takhle číst myšlenky?

???: Ano.

Čejka: [Váhavě.] Nevím, jestli s tím souhlasím. Můžete o mě vědět co chcete a já o vás nic.

???: Nebudu vám vnucovat svou vůli, pokud z toho máte strach. A mé jméno je Talja z Akarsaku, dcera Valky a Luren.

Čejka: [Stále váhavě.] Těší mě.

Talja: Odkud přicházíš, Vlasto Čejko z Nadace? Všechno ve tvé hlavě je mi tak cizí.

Čejka: To je- to je dobrá otázka. Nadace, je- snažíme se porozumět světu a chránit ho.

Talja: Nedokáže se o sebe svět postarat sám?

Čejka: [Zasměje se.] Těžko říct. Já spíše studuji historii světa, kultury a jazyky těch, co přišli před námi.

Talja: Ano… Zdá se, že přicházíš ze zkažené budoucnosti našeho světa.

Čejka: Proč si to myslíš?

Talja: Vidím tvůj život jako na dlani. Střípky tvého světa jsou mi sice cizí, ale rozumím jim. Lidé jsou stále lapeni v okovech archonů a má kultura upadla v zapomění.

Čejka: Ale, to není tak úplně pravda. Příslušníci vaší víry jsou po celém světě, v různých komunitách a vaše kultura se zachovala lépe, než mnoho jiných.

Talja: Svět na nás zapomněl. Historie obrátila otroky svých pánů proti jejich osvoboditelům a zastánce víry učinila slepé.

[Chvíli je ticho.]

Čejka: Ne všichni si myslí, že vaše kultura je inherentně zlá.

Talja: To, že to říkáš je sladké, ale vidím ve tvém nitru, co si doopravdy myslíš.

Čejka: Nekoukej se na moje obavy, ale na mou zvědavost. Chci se dozvědět víc. Chci poznat vaši kulturu, jinak bych se u potoka otočil a odešel zpátky za svými nadřízenými. Chci vědět víc, chci, chci poznat-

Talja: -mě… Jak myslíš, Vlasto. Ale musím tě varovat, že naše způsoby tě odpudí, pobouří a vyzkouší tvou oddanost touze po poznání. Jsem-

[Přibližně třicet sekund před koncem video záznam znovu vypadne, ovšem audio se ještě chvíli přehrává, než je ukončeno.]

Dne 19. října 1992, téměř o tři roky poté, co výzkumník Čejka vstoupil do SCP-923-CS, byl znovu objeven zpět v zadržovací cele anomálního objektu. Během jeho nepřítomnosti bylo předpokládáno, že experiment skončil neúspěchem a Čejka pravděpodobně zemřel. Tento incident ukázal, že anomálie způsobuje zakřivení času uvnitř SCP-923-CS.

Jakmile byl Čejka informován o uplynulé době od začátku experimentu, propadl úzkosti a začal se vyptávat na své přátele a členy rodiny. Dle jeho výpovědi strávil v SCP-923-CS přibližně dva týdny. Záznamové materiály byly zajištěny a předány výzkumnému týmu pro analýzu, zatímco Čejka podstoupil lékařskou prohlídku a rozhovor provedený oblastním psychologem, doktorem Danielem Burianem.

♦ Rozhovor po incidentu II

[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]

[Jakmile doktor Burian vstupuje do výslechové místnosti, vystresovaný výzkumník Čejka se dožaduje odpovědí na své otázky. Burian aktivuje svůj diktafon.]

Čejka: - prosím, Dane, řekni mi sakra něco!

Burian: [Obejme ho.] Mysleli jsme si, že se už nevrátíš.

Čejka: Já- já jsem tady. Říkali skoro tři roky, Dane. Tři. Co se stalo?

Burian: Nevíme. Myslíme si, že ta anomálie zakřivuje čas a prostor uvnitř, ale zatím nevíme nic o tom jak, ani jak moc…

Čejka: Tři roky… kde je Klára?

Burian: Vlasto, prosím, neptej-

Čejka: Kde je Klára?

Burian: Je pryč… už dva roky pracuje jinde.

Čejka: [Začne pomalu hyperventilovat.] Kde?

Burian: Promiň, já- nechtěl jsem být ten, kdo ti to řekne, ale zasloužíš si to vědět.

Čejka: Jak- jak se má?

Burian: Dobře, myslím… Dýchej, ano, dýchej- Zvládneš to. Soustřeď se na dýchání.

Čejka: [Hyperventiluje.] Kde- kde je- moje matka? Jirka? Rodina?! M-myslí si, že-

Burian: Dýchej.

Čejka: -že jsem mrtvej?

Burian: Dýchej, Vlasto. Podívej se na mě, nádech a výdech, ano? Nádech… výdech…

[KONEC ZÁZNAMU]

Vzhledem k rozrušenému stavu výzkumníka Čejky bylo rozhodnuto, že doktor Burian bude vystřídán na pozici psychologa pro rozhovor doktorem Kryštofem Rezkem, který s Čejkou nemá osobní minulost. Mezi rozhovory uplynulo téměř 7 hodin.

♦ Rozhovor po incidentu III

[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]

[Do místnosti vstupuje doktor Rezek. Čejka sedí na židli a nevšímá si jeho přítomnosti, zdánlivě apatický vůči své aktuální pozici.]

Rezek: Zdravím vás, mé jméno je doktor Rezek-

Čejka: [Apaticky.] Pamatuju si vás. Nikdy jsme spolu nemluvili, ale znám vás z chodby.

Rezek: Ach tak, to udělá tenhle rozhovor jednodušší. Přejdeme k věci. Uvědomuji si, že jste ve značné emoční tísni a-

Čejka: -a chcete abych vám řekl, co vím, protože to je důležitější, než moje emoce. Fajn, nebudu předstírat, že tomu nerozumím… Chápu, jak na tom jsem. Studoval jsem dva semestry psychologie, jak určitě víte. Omlouvám se, za to, že jsem tak vybouchl. Řeknu vím, co jsem zjistil.

Rezek: Nemáte se za co omlouvat. Ve vaší situaci je to velmi pochopitelné.

Čejka: Jo… no, každopádně jsem tam byl dvanáct dní, ne tři roky, ale to už víte. Uvnitř jsem se potkal s ženou jménem- [Povzdychne si.] Talja. Je nälkä- protosarkita, nebo aspoň bych řekl, že je, ona by asi nesouhlasila. Podle toho, jak dlouho tam je, tak bych řekl, že ve skutečném čase uplynulo aspoň… [Hlas se mu roztřese.] … několik století, spíš milénií.

Rezek: Z čeho tak soudíte?

Čejka: Protože nevěděla, co je to křesťanství.

Rezek: A jak jste s ní komunikoval?

Čejka: Skrz její halkost. To je takové telepatické spojení mezi několika entitami. Propojila svojí mysl s mojí.

Rezek: Nebál jste se, že by vás mohla nějak ohrozit?

Čejka: Ani ne. Lidé jako ona jsou pořád jenom lidé, i když pro nás mají podivnou kulturu. Studoval jsem kulturu nälkä, několik let tady v Praze. Přivítala mě jako hosta. Byl jsem slušný, respektoval jsem její vůli a nijak jsem jí neohrožoval.

Rezek: Se vší úctou, nemohl jste vědět, jak zareaguje. Dozvěděl jste se od ní něco?

Čejka: Byl jsem tam skoro dva týdny.

Rezek: Přesně tak.

Čejka: [Povzdychne si.] Na všechno si asi nevzpomenu, ale hodně jsme mluvili o nás dvou. Chtěli jsme vědět co nejvíce o tom druhém, takže jsem jí řekl všechno, co chtěla vědět a na oplátku mi toho řekla hodně ona. Pak jsme porovnávali. Měla hodně zvláštní vnímání světa a víry, dokonce zvláštnější než moderní přívrženci těchto kultů.

Rezek: Cokoliv nám o nich dokážete povědět, tím lépe.

Čejka: O kom?

Rezek: O sarkicistech.

Čejka: [Zakašle] Ehm, ona je jenom jeden člověk. Pravděpodobně z kultury, která již tisíce let neexistuje. Nevím kolik z toho bude Nadaci k užitku. Moderní přívrženci sarkicismu s ní nemají moc společného. Co přesně po mě chcete?

Rezek: Cokoliv, pane Čejko. Za ty tři- za tu dobu, co jste byl pryč, se hodně změnilo. Sarkická hrozba se výrazně navýšila v několika regionech po celém světě. V Rumunsku, Massachusetts a na několika místech v Rusku i jinde. Řešením problému bylo pověřeno vedení projektu Sitra Achra a jejich zástupce pověřil mě, abych si s vámi o tom promluvil.

Čejka: [Zmateně.] Pardon, ale asi jsem nepochopil o co mě teď přesně žádáte. Informace vám samozřejmě předám.

Rezek: Zdá se, že vaše návštěva do SCP-923-CS zaujala ty správné lidi. Chtěli bychom vás znovu poslat dovnitř.

[Ticho.]

Čejka: [Tiše.] Zbláznili jste se?

Rezek: Co prosím?

Čejka: Zbláznili jste se! Tři roky! Tři roky mýho posranýho života vám nestačily?

Rezek: Prosím, uklidněte-

Čejka: Ne, ne ne. Už jsem přišel o přítelkyni, moje rodina si myslela, že jsem umřel a teď-

Rezek: Pane Čejko! Nikdo jiný se do anomálie nedokáže dostat. Informace, které získáte by mohly zachránit tisíce, ne-li miliony životů! A tentokrát bychom přísně měřili čas-

Čejka: [Naštvaně.] Tenhle rozhovor skončil!

Rezek: Pane Čejko, prosím vás-

Čejka: Vypadněte!

[KONEC ZÁZNAMU]

Ačkoliv Čejka rozhovor ukončil a jasně odmítl další účast na projektu SCP-923-CS, v následujících dnech se sám obrátil na vedení mise s žádostí o své zapojení. Doktor Burian vznesl proti tomuto návrhu námitky a podal stížnost, jež byla vyšetřena etickou komisí. Burian tvrdil, že na Čejku byl vyvíjen psychologický nátlak v situaci, kdy nebyl psychicky stabilní. Stížnosti nebylo vyhověno na základě posouzení stavu výzkumníka Čejky, který potvrdil, že se chce zapojit ze své vlastní vůle.

Následující audio záznam byl tajně pořízen 27. října 1992 doktorem Burianem a měl být podán spolu se stížností jako důkazní materiál. Nakonec nebyl použit a byl objeven až mnohem později v osobních věcech doktora Buriana.

♦ Získaný záznam rozhovoru

[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]

Burian: -takže ho tam chcete poslat zpátky?

Rezek: On sám se rozhodl.

Burian: Vy víte moc dobře, že to není pravda. Myslí si, že všechno ztratil a vy jste toho zneužil.

Rezek: To je lež!

Burian: Vím, co jste mu řekl. Snažíte se ho přesvědčit, aby zahodil svůj život!

Rezek: Chce se tam vrátit. Z vlastní vůle. Co víc potřebujete, aby vás přesvědčil?

Burian: Nechce to doopravdy, je zlomený a neví co dělá.

Rezek: A vy to víte lépe než on?

Burian: … To neříkám. Ale někdo v jeho situaci očividně není připravený na další výpravu.

Rezek: Tak proč jste nezasáhl víc? Proč jste neřekl jeho rodině, že je naživu?

Burian: Protože je na něm, aby jim to řekl. A on se rozhodl že místo toho chce udělat tohle.

Rezek: A vy s tím nesouhlasíte. Myslíte si, že by měl učinit informované rozhodnutí a že na to není připraven.

Burian: Ano…

Rezek: Proč jste mu tedy neřekl pravdu o Kláře Stehlíkové? Proč jste mu neřekl, jak se má jeho rodina?

[Ticho.]

Burian: Protože by to neovlivnilo jeho rozhodování. Protože by trval na tom, že chce pokračovat.

Rezek: Jestli mu něco řeknete-

Burian: Nic takového. Pan Čejka se rozhodl dobrovolně a já to budu respektovat…

[KONEC ZÁZNAMU]

Následující záznamy byly pořízeny během druhé výpravy výzkumníka Čejky do SCP-923-CS, jež se uskutečnila 28. října 1992. Pořízené záběry stále podléhají vizuálním anomáliím, jako během prvního průzkumu. Plán mise počítal maximálně s jedním týdnem uvnitř anomálie, aby se omezila dilatace času.

♦ Záznam z průzkumu III

[Výzkumník Čejka jde po lesní cestě. Okolní prostředí není zasněžené jako při prvním průzkumu a Čejka po chvíli nahlas podotýká, že je mu horko, načež si svléká svrchní vrstvu oblečení. Kamera během několika minut chůze občasně vypadává a Čejka komentuje své okolí.]

[Nakonec Čejka přichází na mýtinu, kde se rozkládají kamenné trosky, které na předchozích záznamech byly pouze částečně viditelné. Kamenné trosky jsou v dobrém stavu a je očividné, že jsou udržovány a dokonce opravovány. Mezi některými kameny je viditelná rudá pulzující hmota, která pojí kameny dohromady. Tento materiál není nikdy na záběru zkoumán více podrobně, ovšem předpokládá se, že se jedná o organický materiál ovládaný pomocí thaumaturgie.]

[Uprostřed malého nádvoří stojí postava Taljy, ovšem její tělo se od posledního záznamu drasticky změnilo. Namístě pravé ruky z jejího těla vystupuje úponek připevněný k ohromnému masitému konstruktu, jež se pohybuje po nádvoří. Tento konstrukt vzdáleně připomíná zvětšenou lidskou dlaň s prsty, kterých je ovšem sedm a stvoření je používá k pohybu a nošení velkých kamenů. Čejka nejprve strnule pozoruje, jak Taljina autonomní končetina pokládá opracovaný kámen na nízkou zeď, načež se odhodlá přistoupit blíž.]

Čejka: [Mává, aby si získal její pozornost.] Ahoj!

[Stvoření pokračuje v práci, zatímco Talja se otáčí k Čejkovi a přistupuje blíže. Její pravá končetina se po několika krocích odpojuje od entity a Talja pokračuje dál bez pravé paže.]

Talja: Vidím, že jsi zpátky. Ale ve tvé mysli je takový rozruch…. Chyběla mi tvá společnost. Pojď, posadíme se a ty mi všechno povíš.

Čejka: Taky jsem rád, že jsem zpátky. Ehm, nestačilo by ti nahlédnout do mojí mysli?

Talja: Stačilo. Ale byla jsem dlouho sama. Chybí mi lidský hlas.

Čejka: Dobrá, ale moc se mi o tom nechce mluvit.

Talja: Stalo se něco?

Čejka: Já- ze tvé perspektivy jsem asi byl pryč dlouho, ale pro mě to bylo jenom pár dní. Nevím, jak-

Talja: Jak je to možné?

Čejka: Ano. Tohle místo nějak zakřivuje čas.

Talja: Erikešské zaklínadlo.

Čejka: Co prosím?

Talja: Tohle vězení sestrojili kdysi dávno v mocném městě mágů, zvaném Erikeš. Když jsem byla malá, moje babička mi vyprávěla příběhy o tom městě. Byli to mocní čarodějové a věštci. Dokázali vládnout zemi a povolat vítr. Čas a fyzický prostor byly pro ty nejmocnější z nich pouhou hlínou, kterou tvarovali dle své libosti.

Čejka: Zmínila jsi vězení. Koho mělo to vězení držet?

Talja: Falešného boha. Jednoho z mnohých. Tenhle chrám- [Ukáže kolem sebe.] -patřil kdysi jemu. Ale to bylo ještě před mým časem.

Čejka: Vím, vím, že už jsem se ptal, ale- jak dlouho už tu jsi?

Talja: Opravdu nevím. Vězení pozměňuje naše vnímání a otupuje smysly. Dny tu někdy trvají déle a noci někdy nepřichází vůbec. Při tvé poslední návštěvě panovala zima a teď je léto, ačkoliv podle své krve počítám, že by měla být znovu zima.

Čejka: Podle krve.

Talja: Krvácela jsem jedenáctkrát od poslední zimy. Je to jediný způsob, jak tu dokážu určit čas.

Čejka: Takže, ty nevíš jak dlouho tu jsi, ale víš že je to dlouho…

Talja: Myslím, že to bude alespoň deset zim. Ale po nějaké době jsem přestala počítat.

Čejka: Proč jsi neodešla?

Talja: [Zasměje se.] Nemůžu odejít, Vlasto.

Čejka: Proč ne?

Talja: Erikešané postavili vězení, ze kterého nelze utéct. Ty jsi pouhým návštěvníkem, zatímco já jsem uvězněná.

Čejka: Ale jak. Proč mě to vnímá jinak, než tebe.

Talja: I já byla pouhým návštěvníkem. Ale to se změnilo, když jsem zabila falešného boha, kterého tu věznili, a pozřela jeho srdce.

Čejka: [Ticho.] Chceš říct- že ty jsi teď ten bůh?

Talja: Ne, to neříkám. Ke skutečné apoteóze mám daleko. Byl to bůh pouze jménem a ničím jiným. Pouhý muž s velikou mocí a ještě větším egem. Věděla jsem, že si nezaslouží svou moc a tak jsem se ho vypravila zabít.

[Ticho.]

Talja: Omluvám se, pokud to bylo příliš. Zapomínám, že jsme si cizí. Neublížím ti, to přeci víš.

Čejka: Ne, ne, já se omlouvám. Nemám strach z tebe, spíš… Když jsem odešel, v mém světě uplynuly tři roky… [Ostrý nádech.] Moje rodina si myslí, že jsem zemřel a moje přítelkyně…

Talja: Je mi to líto.

Čejka: Nechci o tom moc mluvit…

Talja: Tak nemluvme. Chci ti něco ukázat.

Čejka: Je to tam, kam jdeme?

Talja: Ano i ne.

Čejka: Co to zna-

[Audio následně vypadne na dvě minuty, zatímco Čejka a Talja pokračují na cestě lesem. Po dvou minutách vypadne i video.]

♦ Záznam z průzkumu V

[Video záznam začíná záběrem na sedící Talju. Její vzhled se výrazně změnil a nyní má opět svou pravou ruku, ovšem kromě té má rovněž další dvě opeřené paže, které připomínají křídla. Její třetí oko je pryč a místo něj má na čele podivné tykadlovité orgány, jejichž konce slabě září. Nejpodivnější částí jejího těla je velká kruhovitá díra na její hrudi, skrze níž jsou vidět její orgány. Kromě obvyklé lidské biologie lze uvnitř jasně identifikovat druhé srdce a nezdá se, že by aktuální situace Talju nějak znepokojovala. Kamera sedí na zemi a v záběru je vidět výzkumníka Čejku, jak si zblízka prohlíží její vnitřní anatomii.]

Čejka: -a proč to pustí dovnitř jenom mě?

Talja: Nejsem si jistá. Možná se to kouzlo porouchalo kvůli času, nebo kvůli tomu, že jsem to vězení narušila.

Čejka: Ale nikdo jiný tě tu nenavštívil, ne?

Talja: To jsem neřekla. Před tebou bylo pár dalších. Ale nikdo nebyl tak… chápavý, jako ty.

Čejka: To beru jako kompliment… Tak mě napadá, proč udržuješ skoro čistě lidskou podobu, když můžeš své tělo transformovat do čehokoliv se ti zlíbí?

Talja: Asi nechápu co tím myslíš.

Čejka: Když jsme se seznámili, vypadala jsi skoro jako obyčejný člověk. Sice jsi měla třetí oko a pár prstů navíc, ale-

Talja: Ach tak to myslíš. Vlasto, já jsem obyčejný člověk. A moje podoba i teď je čistě lidská. My lidé jsme stvoření z masa a naše podoba je svázaná s masem. Můžeme ho tvarovat, měnit a přidávat, ale nikdy mu neunikneme pouhou změnou vzhledu. Dokud se neodpoutám od svých fyzických břemen, budu vždy člověk. Jsme stvoření co mají více podob, ale pouze jednu jedinou povahu.

Čejka: Dobrá, to chápu. Ale, proč tak obyčejný vzhled? Proč nemít křídla pořád? Nebo třetí srdce. Druhý mozek, nebo- cokoliv? Vsadím se, že dokážeš zregenerovat kteroukoliv číst svého těla… Proč nevyužít své schopnosti naplno?

Talja: Protože se to omrzí. A taky to svádí člověka z cesty. Pravé potěšení ze života člověk nenalezne na tomto světě, ale ve svobodě mimo tuto tělesnou schránku. Tvoje víra snad také nabádá k omezení světských požitků, nebo ne?

Čejka: Moje víra? Já- no, ano sice mě vychovávali v křesťanském duchu, ale nikdy jsem nebyl příliš věřící.

Talja: Hm. Proč ne?

Čejka: [Zasměje se.] Já myslel, že právě ty pochopíš, že jsem nechtěl věřit v Boha.

Talja: Nemluvím o vašem Bohovi. Ale o víře.

Čejka: No, asi věřím v to, co se píše v Bibli, nebo aspoň to, co si pamatuju. Miluj bližního svého, svobodná vůle a tak…

Talja: Něco podobného stojí ve Valkzaronu.

Čejka: Hm, Ježíš a Ion jsou vlastně dost podobné postavy…

Talja: Neřekla bych.

Čejka: No, možná ne zas tak podobné.

Talja: … následovníci Ozi̮rmokova učení sešli z cesty-

Čejka: Ne všichni.

Talja: Ale mnoho ano! Příčí se mi myšlenka, že překrucují jeho slova, aby mohli sloužit bohům.

Čejka: Neřekl snad Ion, "vězte, že čas našeho ráje se blíží a svým vlastním masem jej zrodíme"?

Talja: To není to, co myslel.

Čejka: Bohužel si to mnoho lidí nemyslí. Vnímají jeho učení jako hrozbu zbytku světa.

Talja: [Zakryje své tělo křídly. Čejka se na znamení stáhne.] A tebe sem poslali, abych ti řekla vše co vím. Abys našel nějakou slabinu a zničil je.

Čejka: Ano… ale já si nemyslím, že je to ten správný přístup. Ti lidé s tebou nemají nic společného. Moji nadřízení jenom chtějí všechny lidi hodit na jednu hromadu.

Talja: [Znovu pomalu roztahuje křídla.] Ty si nemyslíš, že bych mohla být hrozbou pro váš svět?

Čejka: Myslím si, že jsi normální člověk, jako my ostatní. Má vlastní hlavu a děláš vlastní rozhodnutí. Ale zároveň si myslím, že jsi výjimečná.

Talja: [Začervená se.] To je kontradikce.

Čejka: Já bych řekl spíš, že jsme stvoření co mají více podob, ale jen jednu jedinou povahu.

Talja: [Zasměje se.] Používáš moje vlastní slova proti mě. A užíváš si to!

Čejka: [Smích.] To se přeci nepočítá, jako světské potěšení, ne?

[V záběru je náhlý skok a scéna přeskočí o několik minut. Kamera se klepe, jak si ji Čejka nasazuje zpět na oblečení.]

Talja: Omlouvám se, to nebyl dobrý nápad.

Čejka: Nic se nestalo. [Záběr kamery je rozklepaný, jak Čejka rychle vychází ven z místnosti. Kamerový záběr náhle zaplaví světlo zvenčí a záznam končí.]

Dne 3. března 1993 se výzkumník Čejka objevil v zadržovací jednotce SCP-923-CS, tedy několik měsíců před jeho předpokládaným návratem. Čejka potvrdil, že v anomálii strávil dva měsíce, ačkoliv mise počítala pouze s délkou jednoho týdne. Krátce poté podstoupil Čejka lékařské vyšetření, které odhalilo několik fyziologických abnormalit.

— Oči výzkumníka Čejky byly pozměněny a dokáží vnímat světlo mimo normálně viditelné spektrum.
— Oblast spodní čelisti výzkumníka Čejky byla pozměněna tak, aby dovolila pro větší pohyblivost a flexibilitu. Specificky oblast hrtanu, jejíž svaly nyní dovede precizně ovládat pro vytváření celé řady zvuků, které lidské hlasivky normálně nedokáží napodobit. Čejkův jazyk byl prodloužen a připomíná jazyk hadí.
— Páteř výzkumníka Čejky nadále nevykazuje skoliózu a několik kostí v jeho těle nese známky po zahojených zlomeninách, které nebyly dříve přítomné.
— Imunitní systém výzkumníka Čejky se zdá být neobvykle odolný, podobně jako u případů studovaných osob vystavených jiným sarkickým anomáliím.
— V kůži na levé paži, podél loketní kosti, je přítomno několik řad kožních derivátů podobných ptačímu peří. Na rozdíl od ostatních tělesných modifikací, pera nejsou perfektně ukotvena v kůži a okraje derivátu nesou stopy po jizvách.

♦ Rozhovor po incidentu IV

[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]

[Dveře místnosti se otevírají a dovnitř rychle vchází doktor Burian v biohazardním obleku.]

Burian: Jsi- jsi v pořádku?

Čejka: Proč bych nebyl? Protože vypadám jinak?

Burian: Já- říkal jsem jim, aby tě tam neposílali. Za tohle někdo zaplatí-

Čejka: Danieli, nic mi není.

Burian: Jak to můžeš říct? Ani nezníš stejně.

Čejka: [Povzdychne si.] Pozměnil jsem svůj vzhled, ale stále jsem to já.

Burian: To všechno kvůli Nadaci?

Čejka: Ne. Rozhodně ne pro doktora Rezka. Udělal jsem to kvůli sobě. Pro sebe.

Burian: [Ticho.] Rezek je… no Rezek… Poslyš… ať už tě ta žena přinutila k čemukoliv-

Čejka: K ničemu mě nenutila, to Rezek se mě snažil přesvědčit, abych se vrátil. S ní to bylo jiné. Nechal jsem Talju, aby mi pomohla objevit něco nového. Věřím jí a ona si toho cení.

Burian: Dobrá… promiň, ty jsi byl vždycky ten otevřenější z nás dvou, já tohle moc nedávám. Jen- jen mi řekni- Jsi šťastný?

Čejka: … je to proces. Z mého pohledu uběhly sotva dva a půl měsíce od doby, co jsem přišel o Kláru. Od doby, co jsem naposledy mluvil s matkou a s Jirkou… pořád jsem se nepřesunul přes tu bolest. Ale došlo mi, že oni se nejspíš dostali přes tu svou.

Burian: Vlasto-

Čejka: Je Klára šťastná?

Burian: Já-

Čejka: Nemusíš mi nic říkat jen- je šťastná, ať už je kdekoliv?

[Doktor Burian polkne a přikývne, přičemž nespouští oči z Čejky.]

Čejka: To mi bude muset stačit…

Burian: Proč jsi se tam vracel?

Čejka: Protože jsem to potřeboval. Nic nedávalo smysl a poslední, co ho ještě dávalo, byla moje mise. Ale bylo v tom víc- potřeboval jsem znovu vidět Talju, mluvit s ní a zjistit o ní víc.

Burian: Říkal jsi, že jsi jí nechal, aby ti tohle- všechno- udělala… musíš jí hodně věřit.

Čejka: Věřím jí. Stejně jako věřím tobě.

Burian: Strávil jsi tam hodně času… déle, než jsi měl.

Čejka: Ale tady uplynulo míň času, než mělo.

Burian: [Praští rukou do stolu.] To jsi ale nemohl vědět!

Čejka: Promiň. Nevím proč jsem se nechtěl vrátit…

Burian: Já to chápu. Myslel sis, že už tu pro tebe nic není, ale to je hloupost. Pořád jsem tu já. Pořád máš přátele. A kdybys chtěl, máš i rodinu.

Čejka: [Apaticky.] Už mě dávno pohřbili.

Burian: Nejsi mrtvý.

Čejka: [Povzdychne si.] Já vím. A omlouvám se.

Burian: … Plánuješ se tam vrátit. Že jo?

Čejka: … Promiň.

Burian: [Povzdychne si.] Slib mi něco.

Čejka: Co?

Burian: Že se zase vrátíš.

Čejka: Hm… ruku na to?

Burian: Myslím to vážně.

Čejka: Znáš mě, ne?… Vrátím se.

[KONEC ZÁZNAMU]

♦ Rozhovor po incidentu V

[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]

[Dveře místnosti se otevírají a dovnitř obezřetně vstupuje doktor Rezek v biohazardním obleku.]

Rezek: Čejko.

Čejka: Víte, že nejsem infekční… Tohle není potřeba.

Rezek: Opatrnost nade vše.

Čejka: Ach, ach tak. No, hádám, že vás zajímá, jestli jsem ochotný stále jít zpátky a zjistit vám víc informací.

Rezek: Ano, to je prč tu jsem. Asi k sobě budeme upřímní.

Čejka: Budeme, protože je to nejrychlejší způsob, jak se z tohohle rozhovoru dostat.

Rezek: Dobrá… co jste se dozvěděl? Tvrdíte že jste tam strávil dva měsíce, ale záznamů je pomálu.

Čejka: Na nahrávkách je všechno, co jsem zjistil. Všechno potřebné. Provedl jsem experimenty na anomální biologii uvnitř SCP-923-CS. Včetně své vlastní. Dozvěděl jsem se, jak provádět základní modifikace na své kůži, ale chce to nejen cvik a čas. Chce to změnu perspektivy, takže nečekám, že to pochopíte. Jsem stále loajální Nadaci, nehledě na to, co si o mě myslíte a jak se ke mě chováte.

Rezek: Pokud máte pocit, že s vámi zacházíme neférově-

Čejka: Pocit nemám, ale mám jasně nastavené mantinely v tom, co smím a nesmím dělat.

Rezek: Narážíte na něco?

Čejka: Ne že bych chtěl mluvit se svojí rodinou… Co si budeme, vy i já určitě víte, že důvod proč jsem s nimi nemluvil je ten, že nechci. Ale i kdybych chtěl, nedovolíte mi to.

Rezek: Chcete mě z něčeho obvinit?

Čejka: Chci vám jasně říct, že všechno, co jsem udělal jsem udělal z vlastní svobodné vůle. Ale to vám nedává žádné právo chovat se jak se vám zlíbí, ani ke mě, ani k nikomu jinému. Rozumíme si?

Rezek: Rozumíme…

Čejka: Fajn. Protože tenhle rozhovor skončil. Všechno potřebné najdete v mých poznámkách a záznamech. Zpátky do akce se chci vrátit co nejdřív. Jo a doktore…

Rezek: Ano?

Čejka: … až se vrátím, chtěl bych mluvit s někým jiným, než s vámi. Není to nutnost, ale chci aby to bylo na záznamu.

[KONEC ZÁZNAMU]

Přestože se objevilo několik stížností vůči opětovnému vpuštění výzkumníka Čejky do SCP-923-CS, na základě jeho fyzických abnormalit, byl mu nakonec vstup povolen po schválení jeho psychické způsobilosti doktory Burianem a Rezkem. Čejka podal uspokojivé výsledky během předchozích dvou misí a jeho sesbírané materiály napomohly významně s výzkumem sarkické kultury a jazyka. Třetí plánovaná mise do SCP-923-CS se uskutečnila 6. března 1993.

♦ Záznam z průzkumu VI

[Záběr ukazuje pohled na kamennou strukturu tyčící se vzhůru přibližně patnáct metrů. Mezi jednotlivými kameny je na mnoha místech vidět pulzující tkáň, která se slabě napíná a znovu povoluje, jako kdyby se struktura nadechovala. Pilíře podél budovy jsou na některých místech vyztuženy materiálem, který připomíná šlachy. Na schodech budovy leží stočený čtyřmetrový organizmus připomínající stonožku s lidským torzem zahaleným kápí. Jakmile si entita povšimne výzkumníka Čejky, sundavá si kápi.]

Talja: Trvalo ti to.

Čejka: Já vím… ale už jsem doma.

[Taljina podoba se napne a lidské torzo se odpojí od stonožčího těla, které chvíli nehybně leží a poté se pomalu začne pohybovat dovnitř budovy. Taljina podoba se změnila od posledního záznamu. Její tělo je lehce nadnášeno pohybem po sedmi končetinách, některých lidských a některých s háčkovitými úponky. Horní polovina těla se zdá být převážně lidská, ačkoliv je její kůže posetá drobnými ostny a novými tetováními. Jak se Talja přibližuje, Čejka se rovněž rozejde směrem k ní.]

Talja: Vítej zpět, Vlasti. Chyběl jsi mi.

Čejka: [Roztřeseně.] Ty mě taky.

[Záběr se vypíná, pravděpodobně vlivem anomálie.]

♦ Záznam z průzkumu VII

[Kamera s oblečením se zdají být položeny na zemi natočené směrem na kamennou stěnu, kterou ozařuje plamen blízkého ohně. Podle hlasitosti se zdá, že Talja a Čejka jsou poblíž někde za kamerou.]

Čejka: [Tiše a jemně.] Jak dlouho to pro tebe bylo?

Talja: Skoro sedm let, myslím.

Čejka: Promiň… nechtěl jsem tě opustit.

Talja: Tvoji lidé tě potřebovali.

Čejka: Nechci tě už znovu opouštět. [Tiché vzlykání.]

Talja: Šššš… Není to tvoje chyba, Vlasti.

Čejka: K-kdybych… kdybych tě tak mohl dostat ven.

Talja: Vlasti, však víš, že to nejde.

Čejka: Máme technologii, dovedeme dělat zázraky a to vězení je staré, třeba-

Talja: Já ale nechci ven… už jsem ti to říkala… je mi dobře tady, kde jsem. Váš svět je pro mě cizí…

Čejka: Neudělala bys to pro mě?

Talja: [Ticho.] Neříkej takové věci… Víš, že bych se pro tebe obětovala, stejně jako ses ty obětoval pro mě.

Čejka: Oběť pro druhé je nejvyšší poctu.

Talja: Ale to neznamená, že ji musíme přinést. Ne pokud existuje jiný způsob.

Čejka: Chceš abych nechal svůj svět být a já to udělám. Budu žít tady s tebou.

Talja: [Ticho.] Promiň, já- nevím co říct. Nechci být sama, ale nechci tě tu vidět lapeného jako jsem tu já.

Čejka: Budeme mít jeden druhého.

Talja: A co když se nám to omrzí?

Čejka: Proč to říkáš? Nemůžu se neustále dělit mezi dva světy… vybírám si tebe.

Talja: Tohle místo si hraje s lidskou myslí. Samota je jedna věc, ale čas ani prostor tu nefungují správně. Dny se smývají do jednoho, stromy zarůstají cesty během minut. Sněží v létě a někdy prší celé roky. I já bych se měnila, kdybych nedokázala ovládat svou podobu tak dobře…

Čejka: To já přeci vím… ale když tu s tebou nebudu, budeš tu úplně sama. A já- také nemám pro co žít mimo službu Nadaci. Oni se beze mě obejdou.

Talja: [Ticho.] Miluju tě.

[Audio je poškozené, ale nahrává šustivé nerozeznatelné zvuky v pozadí.]

Čejka: A já tebe.

[Zbytek audio nahrávky je v pořádku, ovšem byl odstraněn ze záznamu na žádost doktora Buriana kvůli zachování soukromí výzkumníka Čejky.]

♦ Záznam z průzkumu VIII

[Talja s Čejkou sedí na louce v trávě. Kamera je položená na kameni a zabírá je, jak sedí naproti sobě. Anomální fyziologie obou dvou se opět změnila. Taljiny uši nabraly podobu velkých kožnatých blan, jako u některých druhů netopýrů. Její odhalená hruď je překvapivě lidská, ale zdá se, že některá její žebra vystupují z kůže a prorůstají na povrch. Čejkovy paže se proměnily v ptačí křídla, plně opeřená s lidskými dlaněmi na konči paží. Jeho tvář je jemnější, skoro až ženská a na čele má třetí oko.]

Čejka: [Jemným hlasem.] Jsi si jistá, že to bude fungovat?

Talja: Odlehčené kosti a křídla? Tentokrát to vyjde.

Čejka: Věřím ti.

Talja: Já vím. [Nakloní se a políbí ho.]

Čejka: Mám z toho najednou docela strach.

Talja: To je normální. Mladá ptáčata musejí mít strach, aby měla co překonat.

Čejka: [Zasměje se.] Nedělej si ze mě srandu.

Talja: Bude to v pořádku. Jen počkej, až uvidíš ten chrám z výšky. Bude to stát za to.

Čejka: Tvoje práce vždy stojí za to. Jsi úžasná umělkyně.

Talja: Děkuju, ale popravdě mi trvalo, než jsem se naučila pracovat s kamenem. Není tak tvárný jako kosti, nebo kůže.

Čejka: Vypadá to skvěle.

Talja: Není to správný kiraak, který bych vypěstovala sama. Je to součást mě, vytvořená z odřezků nás obou. Za ta léta jsem je vypěstovala s láskou a péčí do téhle podoby, ale ještě spoustu let to potrvá, než se rozroste do krásy.

Čejka: Říkáš to tak romanticky.

Talja: Hm…

Čejka: Copak? Tenhle pohled znám.

Talja: Jen mě právě napadlo, jak moc jsi se změnil od chvíle, co jsem tě poprvé potkala u řeky.

Čejka: Vždycky jsem byl otevřený. Ty jsi mi jenom pomohla opravdu přejít ten práh.

Talja: To sice ano. Vím, že jsi byl zvědavý, ale zapomínáš že do tebe vidím. Tvoje mysl vyrůstala v jiné společnosti a vaše moralita by nedovolovala existenci naší lásky.

Čejka: Náš svět má jiná pravidla. Jinou kulturu. Ale dokáže se adaptovat. Jsme odolní jako kost a pružní jako šlacha.

Talja: Myslíš si, že vaši lidé mají stále naději?

Čejka: Proč by ne? Lidstvo dokázalo překonat tolik nesnází. Věřím že i Archonty jednoho dne porazíme. Ať už konečnou ránu zasadí naši vědci, nebo následovník Ionova učení.

Talja: Chtěla bych věřit jako ty. Doufám, že řetězy lidství budou zničeny a všichni dosáhnou svobody. Ale už nějakou dobu nedokážu věřit… Nemodlím se a ztrácím se v tom, zda jsem tomu někdy doopravdy věřila. Víru si nelze vynutit, ale musí k ní člověk dorazit sám. A já myslím, že se mi někde po cestě ztratila… Možná si tohle vězení zasloužím…

Čejka: Znovu jí najdeš, Taljo. Do té doby máme jeden druhého. A v tom je určitá svoboda, nemyslíš?

Talja: [Tiše.] Máš pravdu.

[Audio záznam opět končí, ovšem video stále několik minut nahrává, dokud se Čejka nezvedne a nevypne kameru. Při bližším pohledu je vidět jeho širší pánev a prodloužené štíhlé nohy zakončené ptačími pařáty, stejně jako poloprůsvitnou jemnou kůži na hrudi, skrze kterou jsou vidět vystouplé cévy.]

Dne 11. března 2025 ve 23:51 hodin, po téměř dvaatřiceti letech, se V. Čejka objevil v zadržovací místnosti SCP-923-CS. Ta byla od roku 2000 netknutá, neboť výzkum byl tou dobou přerušen. Čejka byl považován za ztraceného v akci a jeho náhlé objevení tak bylo šokující novinkou. Dva členové oblastní bezpečnosti zareagovali na vnímanou hrozbu agresivně, avšak byli rychle zneškodněni s minimálními zraněními. Čejka požadoval rozhovor s doktorem Danielem Burianem, kterému hodlal předat informace získané z SCP-923-CS a odmítl se podrobit standardním protokolům.

Čejkův vzhled, ačkoliv silně pozměněný, nevykazoval žádné očividné vizuální změny, jako při předchozím návratu z roku 1993. Jeho anatomie se zdála být více androgynní až femininní, s jinou barvou očí, výraznými změnami ve struktuře kostí a svalů.

Po schválení ze strany oblastního ředitele byl doktor Burian probuzen a přiveden ze své oblastní ubikace, aby mohl být rozhovor proveden. Jakmile byl informován o důvodu svého probuzení, okamžitě souhlasil a odmítl použití ochranného obleku.

♦ Rozhovor po incidentu VI

[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]

[Čejka stojí s rukama za zády a prohlíží si SCP-923-CS na podstavci. Do místnosti vchází doktor Burian o holi a ujišťuje člena ochranky, že chce dovnitř vstoupit sám. Dovnitř přesto vstupuje doktorka Anna Burianová a staví na podlahu židli, i přes jeho protesty.]

Burian: Jsi hodná, Ani, ale teď už běž.

Burianová: [K Burianovi.] Víš to jistě, tati?

Čejka: [Nejistě.] Měl jsi dceru…

Burianová: [K Burianovi.] Budu na chodbě, kdyby cokoliv…

[Doktorka Burianová odchází z místnosti.]

Burian: Neboj se o mě. [K Čejkovi.] Není zdravé navštěvovat staré přátele takhle bez varování. Málem mě trefilo, když mi řekli tvoje jméno.

Čejka: Jak je to dlouho?

Burian: Skoro dvaatřicet let. Máš štěstí, že jsi mě ještě zastihl. [Zakašle.] A pro tebe?

Čejka: Zhruba třetina toho.

Burian: Není divu, že ses nevracel. Ta tvoje sarkická holčina tě tam beztak rozmazlovala.

Čejka: [Zasměje se.] Co prosím?

Burian: Jen říkám, že ses mohl aspoň ozvat. Jsem na tebe naštvanej, jenom mi to jde těžko, když je po půlnoci a navíc mám takovou radost, že tě znovu vidím. Dovol starci trochu zatrpklosti.

Čejka: Hm, je radost tě vidět, Dane… Asi se ti docela daří. Už ti nabídli post ředitele?

Burian: To bych nepřijal, ani kdyby mi nedali na výběr. To víš že jo, na starý kolena přijít k něčemu takovýmu. [Zakašle.]

Čejka: Čas k tobě nebyl moc laskavý, příteli. Je mi líto, že k téhle návštěvě nedošlo dřív. Ale jsem tu teď. Sliby se musí plnit.

Burian: Jo, no, popravdě jsem čekání na tebe dočista vzdal tak před dvaceti lety.

Čejka: Z ničeho tě neviním. Měl jsi svůj život a já svůj.

Burian: Takže jsi tam šťastný?

Čejka: Jako nikdy v životě. Ale občas se mi zasteskne po tomhle světě. Po vůni kávy, nebo konverzaci se starými přáteli. Ale patřím tam.

Burian: No, očividně to je pro tebe dobré. Říkáš, že už jsi tam s ní celé roky a ještě jste se nerozhádali. A nevidím na tobě ani stopy po vráskách. Vlastně, jak na tebe tak koukám, docela jsi se změnil.

Čejka: Promiň, já- chtěl jsem vypadat znovu lidsky, aby se můj návrat nezměnil v noční můru, takže mám tuhle podobu. Není to Vlastimil Čejka, ale jsem to já.

Burian: Vždycky jsem věděl, že jsi trochu jiný. Ale není na mě, abych tě soudil. A ať už vypadáš jakkoliv, budu ti závidět tu mladou kůži. [Zakašle.]

Čejka: Jsou způsoby, jak bys i ty mohl být znovu mladý.

Burian: Děláš si srandu? Ani za nic bych neměnil. Jsem za tebe rád, ale můj život je dobrý takový jaký je. Mám milující ženu, dvě dcery a syna. Nadace stále platí dobře a celý život dělám to, co mě baví. Prodloužit si život by sice bylo fajn, ale nemyslím si, že je to něco pro mě.

Čejka: To zní skoro nacvičeně.

Burian: Třicet let jsem čekal, až se objevíš a zkusíš mě taky stáhnout na tohlecto. Už dávno- [Zakašle.] Ehm, už- [Zakašle.] Už dávno vím, co ti na to mám říct.

Čejka: [Ticho.] Jak se má Klára?

Burian: Klára?

Čejka: Tvoje žena.

Burian: Jak jsi- jak jsi to zjistil?

Čejka: Dane, už když jsme byli s Klárou spolu, pamatuju si tvoje pohledy na ní. Když se pak stalo to, co se stalo, vyhýbal ses jejímu jménu přede mnou jako čert kříži. Neboj se. Už dávno jsem se s tím smířil a jsem rád, že vám to vyšlo.

Burian: Ale… nikdy jsem ti o ní neřekl, vyhýbal jsem se tomu, protože jsem ti nechtěl přitěžovat.

Čejka: Díky… neunesl bych to, dokud to pro mě bylo čerstvé. Ale dává to smysl… [Ticho.] Tvoje dcera má její oči.

Burian: Jo… to má… Anička je hodná, ale má o mě přehnanou starost.

Čejka: Možná má právo se bát. Kdoví, co by se ti tu se mnou mohlo stát.

Burian: Nemohl bys mi udělat nic, protože to zkrátka nejsi ty.

Čejka: Kdo vůbec jsem? Neviděl jsi mě přes třicet let. Lidé se mění.

Burian: Nemění se v jádru. Jsi dobrý člověk, Vlasto.

Čejka: Když to říkáš, budu asi muset potlačit touhu tě zabít. [Zasměje se.]

Burian: [Začne se smát a rozkašle se.]

Čejka: Promiň, určitě jsi v pořádku?

Burian: Ale to víš, že jsem. Jen nejsem nejmladší.

Čejka: Můžeme to odlehčit… co se stalo v mé nepřítomnosti?

Burian: Vážně? Ani nevím kde začít. Všechno se nějak hnulo a já už ani nevím, jaký to bylo předtím. Ale řeknu ti to podstatný. Celá tvoje rodina je v pořádku.

Čejka: To jsem rád.

Burian: Určitě se s nimi nechceš sejít?

Čejka: A co bychom si řekli? Ne, bude lepší už věci znovu neotevírat. Jsem někdo jiný a oni jsou pro mě také cizinci.

Burian: My si toho máme hodně co říct.

Čejka: To asi ano. Al nemůžu se tu zdržet dlouho.

Burian: Ovšem… to časové zakřivení a tak… ale aspoň ještě chvilku?

Čejka: [Zasměje se.] Pokud mě Nadace nechá na pokoji, klidně se zdržím den nebo dva.

Burian: O ně si starost nedělej. Ředitel je můj kamarád a nebude dělat potíže.

Čejka: Když to říkáš, budu ti věřit. Na kamarády jsi vždycky měl dobrý vkus.

[KONEC ZÁZNAMU]

Čejka předal veškeré zaznamenané informace, včetně video a audio nahrávek, fotografických snímků, výzkumných poznámek, vzorků a svých deníků do rukou výzkumného křídla Oblasti-03CS. Na žádost doktora Buriana byl svěřen pod jeho dozor a bylo mu vydáno bezpečnostní prověření pro návštěvníky. Čejka strávil tři dny v oblasti spolu s doktorem Burianem a do SCP-923-CS se vrátil 14. března 2025.

Výzkum anomálie byl znovu obnoven na minimální úrovni.

S vývojem nových technologií byla nadačním inženýrským oddělením, roku 2028, navržena ontokinetická sonda na principu thaumaturgického odrazu a stabilizace časoprostoru. Jedna taková sonda byla vyslána do SCP-923-CS, kde se měla pokusit o průzkum anomální lokace.

Po vstupu do SCP-923-CS začala sonda vysílat video záznam zabírající rozsáhlou pláň z živé tkáně, lemovanou v dálce korunami stromů. Jedinou viditelnou strukturou v okolí je vysoký chrám z Čejkových nahrávek.
Struktura viditelně pulzuje a dýchá, přičemž její kamenné stěny prorůstají tkáně a cévy. Vnitřní prostor chrámu obsahuje pět metrů vysoký blanitý orgán podobný masivnímu lidskému srdci. Orgán je napojený na nespočet cév a masitých svalů v okolí, které zdánlivě umožňují struktuře pumpovat krev skrze celý objekt. Z pohledu na orgán se zdá, že sestává ze dvou propletených částí, které srostly dohromady.

Na kamenné desce ve středu objektu byl vyrytý veršovaný nápis:

Ty a já, tak jsme tady,
na poslední stránce, v nebi.
Co bylo není a přesto přeci
nelituji slova, činu, věci.

Tak nelituj hněvu, slibů,
polituj jen chvilky stání,
momentů, těch bez vlivů.
A nech prostor pro napsání…

Kdo jsem a kým jednou budu?
Dvojí věc snad, ty a já.
Jedna krev a síla pudu,
lásku a chtíč srdce dá.

Je mi líto, že je konec?
Možná, ale nač mít breku
byl bych přeci lakomec,
nechat jít a zůstat v běhu.

Pokračovat. Co víc chtít?
Někdy však, to 'existovat',
cítit a jen prostě žít,
znamená se také schovat.

Zapomenout, nikdy víc.
Život a smrt, já a ty.
Dvojí bytost s párem plic,
o samotě, spolu, sťaty.

Neciť se tak provinilá,
a omluv prosím tuhle báseň.
Při psaní mě rozptýlila,
tvá krvavě rudá vášeň.

revize stránky: 4, naposledy editováno: 23 Mar 2025 19:11

Diskuze (0)