« Větší než Ježíš | Hub | Zatvrzelý zloděj »
Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/a-convincing-lyre
Autoři: psul psul
Překladatel: Miss_Martins Miss_Martins
[フレーム]
Koncertní síň byla tichá a plná očekávání.
Emma vyhlédla ven, oslněna světly jeviště. Pokud tam venku bylo publikum, bylo zahalené v temnotě. Černé jako ústí hluboké jámy, jako otevřené hrdlo připravené…
Jemné zašustění jejích hedvábných šatů přivedlo Emmu zpět do reality. Cítila, jak zaujímá postoj umělce – chodidla na šířku ramen, kolena mírně pokrčená, ramena uvolněná. Před ní nebyl žádný hudební stojan, žádná partitura – nepotřebovala je. Před setmělým sálem byla Emma připravena.
Risknula pohled doleva. Odsud byla dirigentova tvář v periferním vidění rozmazaná, ale rozeznala jeho černý oblek a ostrou špičku jeho taktovky. Pohybovala se v rychlých kruzích a Emma cítila neviditelný orchestr za ní, jak se natahoval a pak se svíjel, připraven vyskočit. Zdálo se, že to vycítila i taktovka, jelikož zabrzdil tempo do chvějící se pauzy jako zajíc v plné pohotovosti, cítíc neviditelnou hrozbu.
Tento okamžik se nekonečně protahoval – světlá scéna, obklopující temnota, to vše na ostří nože. Emma pocítila píchání v zátylku.
A najednou rytmus uháněl – skákající tempo taktovky, následován orchestrem v ostrém Scherzu. Z jejího pohledu se zdálo, že hudba obtékala Emmu, aniž by sahala až k ní, a zbyly jen zvuky jejího tvoření. Foukání vzduchu do dřevěných dechových nástrojů, skřípění smyčců, šoupání prstů na klapkách, klávesách a strunách, příliv stínových zvuků se prohnalo kolem bez hluku, který vytvářel. Emma cítila hudbu – její pohon, její naléhavost, její klikaté šustění – ale neslyšela ji.
Blížil se její signál. Intenzita orchestru stoupala ve zběsilém spěchu. Emma koutkem oka viděla, jak se dirigent napůl otočil, a zhluboka se nadechla. Taktovka na ni uhodila jako blesk a Emma otevřela ústa, aby začala zpívat.
Ale nevydala žádný zvuk. Emmina ruka reflexivně přiskočila k jejímu hrdlu a její oči se rozšířily. Kostlivé zvuky orchestru, hudba, kterou neslyšela, se bez povšimnutí tlačily kupředu. Emma viděla, jak na ní taktovka ukazuje znovu a znovu, a cítila, jak na ni doléhá tíha jeskynní temnoty za jevištěm. Prsty svírala hlasivky, jako by chtěla vytlačit její uvězněný hlas. Nic.
Emma zpanikařila a začala drápala své hrdlo a nehty se jí zarývaly do měkkého masa kolem hrtanu. Její dech byl přerývaný, a když své hrdlo sevřela pevněji, tahala kluzkými prsty, až se začala dávit. Krev jí stékala po krku zevnitř i zvenčí, jejíž chuť byla štiplavá v zadní části úst. Reflektory zaplály, orchestr se vrhl kupředu. Taktovka na ni naposledy ukázala a Emma sevřela svou ruku a odtrhla si ji od krku a pocítila, jak se chrupavka trhá, a viděla, jak se za ní vlhce vlečou růžové stuhy. Když tichý vír za ní dosáhl vrcholu, držela svůj zakrvácený, zmrzačený hrtan ve vzduchu, z nějž kapala krev a maso. Stále jí pulzoval v ruce.
A Emma ho slyšela křičet.
Probudilo ji tiché, pískavé bzučení a pohled na muže středního věku sklánějícího se na ní s ustaraným výrazem.
„Nepokoušejte se vstát. Probuzení pomocí tónu K vás může nechat trochu nestabilní. Můžete mi říct Vaše jméno?"
Muž zmáčkl vypínač na zařízení, které držel, a bzučení přestalo. Zařízení, které vypadalo jako kříženec mezi pistolí a miniaturním bullhornem, vklouzlo zpět do pouzdra na mužově opasku a Emma si všimla jeho uniformy. Důstojník Mobilní Úderné Jednotky.
"Mladší výzkumnice Emma Starková. Kdo jste vy?"
"Velitel Samuel Richards, madam, Úderná Jednotka Eta-11."
"My máme Etu-11? Jste spojeni se See No Ev-" Emma zmlkla, když viděla, jak mužova čelist ztuhla, šedé strniště ostré na jeho kůži. Odvrátila pohled a poprvé si všimla slabě osvětlené místnosti za ní. Zbytky oslavy odchodu do důchodu byly zakryty oblastními bezpečnostními důstojníky a několika dalšími agenty MTF, kteří pomáhali omámeně vyhlížejícím výzkumníkům na nohy. "Co se stalo?"
"To nám povězte Vy." Odpověděl ženský hlas, Emma se otočila a uviděla další agentku MTF, štíhlou Asiatku s hustými pruhy šedých vlasů splývajících po spáncích. "Třicet výzkumníků současně usnulo - byl to snad ten nejnudnější večírek na světě?"
Emma pomalu zavrtěla hlavou. „Omlouvám se, nevzpomínám si. Byla jsem tu s Rogerem a poté jsem byla - měl jsem strašnou noční můru."
"S největší pravděpodobností někdo hodil něco do punče." řekl Velitel Richards. "Je štěstí, že jste tu všichni neleželi celé hodiny - můžeme za to poděkovat Hennessymu." Ukázal na dalšího agenta MTF na druhé straně místnosti, podsaditého staršího muže, který mávl na znamení uznání.
Emma se cítila zmatená - Hennessy vypadal, že je mu necelých šedesát, příliš starý na to, aby mohl být v úderné jednotce - ale zvládla slabé "Děkuji."
"Neslyší Vás." Velitel Richards řekl stroze. "Je hluchý už třicet let."
"Ale umí dobře odezírat ze rtů," dodala žena a opatrně pomohla Emmě na nohy, "a hluchota může být v téhle práci výhodou."
"Nejsem si jistá, že rozumím - Jaké práci?"
"Mobilní Úderné Jednotce Eta-11. Specialisté na sluchové, zvukové a hudební anomálie." Velitel Richards zněl hrdě, pomyslela si Emma, ale také trochu defenzivně.
"Hudební? Protože moje noční můra - ne počkejte, můžu se vás zeptat na -"
Emma zalapala po dechu, když ji přerušil náhlý výkřik z druhé strany místnosti. Jeden z bezpečnostních důstojníků se točil, jako by ho někdo bodl.
"Co sakra! Kdo to udělal?"
Richards udělal dva kroky vpřed. "Důstojníku! Zachovejte klid. Co jste viděl?"
"Pane, nic jsem neviděl, ale do něčeho jsem narazil, na to přísahám."
"Nikdo se nehýbejte. Jste si jistý, důstojníku?"
Bezpečnostní důstojník s vytřeštěnýma očima přikývl. "Něco tu s námi je, pane."
Místnost ztichla. Emma zběsile otočila hlavu a v pološeru hledala jakoukoli hrozbu. Nic tam ale nebylo. Dech se jí zrychlil a na rameni ucítila ruku Asiatky vedle ní.
Následně se ozvala další agentka MTF, šlachovitá čtyřicátnice s vlasy ostříhanými na ježka. "Pane, myslím, že má pravdu. Předtím jsem taky něco cítila, ale nebyla jsem si jistá."
"Děkuji, agentko Dee." Richards se prudce otočil na Emmu. "Říkala jste noční můry. Pořád z nich máte strach?"
Emma skoro nemohla mluvit. Najednou se Richardsovy oči zapíchly do rohu za ní, vytáhl zařízení z opasku, namířil jím přes její rameno a stiskl spoušť.
Zvuk, který z toho vyšel byl jako když jste uvnitř zvonu. Emma cítila, jak jí šokem z hluku vibruje hlava, a pak už slyšela jen pisklavé skučení ticha. Zavrávorala, odvrátila svůj zrak a poté to v tom temném koutě za sebou uviděla.
Bylo to rozpláclé na všech čtyřech jako ještěrka a mělo to hubené, téměř modrobíle končetiny. Jeho hlava byla vyzývavě otočená vzhůru, ale tam, kde měl být obličej, byla jen prázdná vrstva kůže. Tvor se vlnitě kymácel, jako by hledal únik.
Emma napůl zaslechla výkřiky za ní. Oblastní zaměstnanci ochranky kolem ní proběhli se zapálenými tasery a Emma cítila, jak ji Asiatka odtáhla dál od hrozby. Zvonění v jejích uších začalo ustupovat, když vzhlédla k veliteli Richardsovi, který štěkal pokyny na lidi po celé místnosti.
"SCP-932. Neviditelné, dokud není zasáhnuto zvukovými vlnami. Hennessy, Dee, už víte jak to chodí - nastavte si rezonátory na 510 Hertzů, asi sto deebů. Přepněte vizualizaci na pištění – pokud uvidíte něco menšího než pět stop, zapalte to. Přiveďte dozorce - můžou je zabalit na znovuzadržení." Richards se podíval na asijskou agentku u Emmy. „Zhao, vezmi ji zpátky do ubytovacích prostor. Je příliš vyděšená na to aby tu zůstala - ty věci se živí strachem. Pravá strana: vy tři, se mnou."
Když velitel odcházel, agentka Zhao se na Emmu usmála. „Bude to v pořádku, zlato. Tady, dej si je do uší. Vždycky mám s sebou náhradní."
Emma se podívala na špunty do uší v její ruce, na jejichž konci blikaly zelené LED diody. Vtiskla si je do uší a tázavě se podívala na Zhao - její sluch se nezdál utlumený. Agentka si nasadila brýle a rozhlížela se po místnosti se zdviženou zvukovou pistolí.
"Pojď," řekla. "Vypadneme odsud."
Chodby se zdály nekonečné, když před ní agentka Zhao pomalu vykročila, pečlivě prohlížela každou křižovatku a značila bezpečnostním důstojníkům aby postupovali vpřed. Emma už nemohla snést další chvilku ticha.
"Omlouvám se, jestli jsem Vám přítěží," odvážila se říct.
"Vůbec ne," řekla Zhao, aniž by se otočila. „Nedovolte, aby ve Vás velitel vyvolal špatný dojem. Je jen trochu napjatý a navíc jste nemohla vědět, co si myslí o Étě-10."
"See No Evil? Jen jsem si myslela-"
"Já vím, zlato. Ale je to už dávno, co jsme byli ve stejné lize." Zhao zvedla ruku, zkontroloval místnost na druhé straně a pokračovala dál. „Dostanou veškerou publicitu, pracovní sílu, rozpočet, ale co se dá dělat? Memetika se stará o většinu hudebních memů a sluchovým skipům se tolik pozornosti nedostává. Velitel to ví - Eta-11 pomalu mizí." Tiše si povzdychla.
„Ale co dnešní večer? Bez vás by nikdy nechytili ty, ty věci."
Agentka Zhao se zasmála lehkým trylkem. „To je od tebe milé, drahoušku, ale tohle je naše první akce po více než osmnácti měsících. Kdyby Hennessy nebyl na vašem večírku, pravděpodobně bychom to vůbec nebyli my, kdo přišel." Zastavila se na prahu široké haly. "Počkat, vidíte to?"
"Co?" Místnost před nimi byla prázdná.
"Ach. No, jdeme na to." Zhao vystřelila z rezonátoru, zanadávala a znovu vystřelila.
Emma se připravila na zvuk, který přístroj vydával, ale tentokrát z něj vyšlo jen hlasité hučení. Neměla problém slyšet Zhain hlas přes opakované tóny, které se valily do sálu.
„Fungují tvoje špunty do uší? Měli by všechno snížit na - zatraceně, klouzkej malej - na asi šedesát decibelů, aniž by snížili - aha, mám tě!
V místnosti před nimi se objevily další dvě bledé děti bez tváře. Bezpečnostní důstojníci vyskočili vpřed, popadli entity a vytáhli pásková pouta. Agent Zhao jim kývla na znamení a znovu vedla Emmu dvěma dalšími chodbami, až nakonec dorazily do světlé ložnice.
Společenská místnost měla uspořádání typické pro MTF – pohovky, monitory, jednoduchá kuchyňka – i když rozmístění reproduktorů v rohu vypadalo dost komplikovaně. Emma mohla vidět pootevřenými dveřmi do místnosti plné paland a dalšího pokoje s regály plných vybavení. Její první dojem byl přerušen rozšklebeným obličejem, který vykoukl zpoza jedné z počítačových obrazovek.
„Hej, máme návštěvu! Já jsem Mike, Mike Carter."
Byl mladý, mladší než Emma - možná mu bylo něco přes dvacet? "Ahoj, já jsem Emma Starková."
„Rád Vás poznávám, Emmo. Vítejte v doupěti Savage Beasts!"
"Miku. Víš, že velitel nemá rád tuhle přezdívku." Zhao se zhroutila na pohovku, rozvázala si boty a pokynula Emmě aby si sedla do křesla.
"No, je to to jediné, co máme."
"Kromě 'Starých Páprdů'," řekla Zhao. „Mike je jediný rekrut, kterého jsme měli za celých pětadvacet let. Bůh ví, proč se přidal."
"Protože tady máme ty nejlepší melodie, proto." Mike se zasmál a upřel na Emmu nadšený pohled. "Hele, jakou hudbu máte ráda? Rush? Grateful Dead?"
"Uh, slyšela jsem o nich," odvážila se Emma.
"Novější, samozřejmě. Radiohead? Tupac? Mám nějaké Tupacovy verše, a vsadím se, že jste je nikdy neslyšela!"
"Miku, přestaň se snažit o to, aby všichni poslouchali -"
Agentka Zhao byla přerušena Hennessym, který celý udýchaný vklopýtal do místnosti. Usmál se na své kolegy a poté znovu, když uviděl Emmu.
Mockrát děkuji za záchranu, znakovala mu Emma.
Hennessyho úsměv se rozšířil. Velmi rádi jsme pomohli.
Agent Zhao střelil po Emmě pohledem. "Vy znáte ASL?"
"Můj mladší bratr měl zánět středního ucha, tak jsem se to musela naučit."
"Nechceš se k nám přidat, co?" Zhao se obrátila zpět k Hennessymu a zeptala se Kolik jste jich chytili?
Hennessy zvedl dva prsty, pak sáhl do kapsy, vytáhl CD a podal ho Mikeovi s rozmachem. Našel jsem to na tom večírku. Mohlo by to být důležité.
"Kde že jsi to našel?" Mike vypadal zmateně. "Musíš na mě jít pomaleji, H!"
"Vidíš," řekla Zhao a ignorovala Mikovo předstírané zamračení, "Byla bys pro nás užitečnější než on! A potřebujeme někoho nového, kdo by se přidal, než všichni zemřeme." Podívala se na Hennessyho a znakovala Promiň.
Musím na chvíli odejít, vesele znakoval nazpět, než vešel do místnosti s vybavením.
"Ale co ta druhá agentka," řekla Emma. "Agentka Dee? Není vůbec stará."
Emma sledovala, jak si Mike a Zhao vyměnili významné pohledy. Agent Zhao začala opatrně vysvětlovat. „Agentka Dee není Sandřino skutečné jméno. No, Sandra taky ne. Asi je to spíš přezdívka. Um."
Mike jí skočil do řeči. "Víš, Dee není její jméno - je to její zaměstnanecká třída."
Emma byla v šoku. "Máte zaměstnance Třídy D? V MTF?"
"Říkal jsem ti, že nemáme dostatek členů," řekla Zhao. "A Sandy známe už roky - je s námi od doby co jí bylo tolik co Mikovi teď. Věříme jí."
"Nemluvě o tom, že stále drží rekord pro většinu testovaných instancí 092 bez úmrtí," dodal Mike.
Emmina mysl vířila otázkami, ale právě když se chystala položit další, přerušil ji Mike. "My o vlku a vlk zde!"
Agentka Dee se protáhla dveřmi, těsně následována velitelem Richardsem. Věnoval své pestré MTF napjatý úsměv.
"Dobrá práce, agenti. Oblastní ochranka potvrdila znovuzískání všech 932 instancí. Zítra podám zprávu o incidentu, takže mi do té doby nemusíte posílat vaše sekce. Nezapomeňte předložit jakékoli důkazy z místa činu k zapsání." Richards naklonil svou jestřábí tvář k Emmě. „A vypadá to, že Vás můžeme nechat abyste se vrátile ke svým večerním aktivitám, madam. Jsem si jistý, že Roger Anderson by rád věděl, že jste v bezpečí."
„Vlastně, veliteli, nevadilo by, pokud bych vám položila otázku? Jenom jsem nikdy nevěděla, že máme - chci říct, nikdy jsem neměla příležitost potkat tým specializující se na hudební anomálie."
Velitel Richards nečinně čekal. Emma vstala a rozhlédla se po shromážděných agentech.
"Takže, pro můj první výzkumný projekt jsem byla přidělena k SCP-012. A vyskytují se u něj některé věci, které vůbec nedávají smysl."
„Ptáte se nesprávných lidí. Dvanáctka vypadá jako že zapadá do kategorie hudby, ano, ale je to kogni - vizuální hazard, ne sluchový."
"Ale mohlo by to být sluchové, pokud by to někdo zahrál."
„Zkoušeli to a byla to otřesná hrůza, tak to vzdali. A popravdě, jediný živý člověk, který to kdy slyšel, už nic neslyší."
Richards kývl na Hennessyho, který se opíral o rám dveří vedoucí do místnosti s vybavením. Ironicky se usmál a znakoval: Někdy bych si přál, abych ohluchl // předtím //než jsem musel dohlížet na to testování!
Emma cítila, jak v ní narůstá rozhořčení. „To byl ale stále nedokončený úsek. Po dokončení to může znít úplně jinak. A to je velmi blízko. Ve skutečnosti si myslím - myslím, že by to mohlo chtít být dokončeno."
Agentka Zhao se jí začala na něco ptát, když ji Mike přerušil výkřikem. "Sakra, lidi - podívejte se na tohle!" Jeho polekanou tvář osvětlovala obrazovka počítače. "To CD, co jsi našel na večírku, H? Má to nějaký závážný memetiky."
"Agente Cartere, víte, že zde nemáte dovoleno bez povolení posuzovat anomální materiály."
"Promiňte, pane, ale tohle bylo prostě příliš divné na to, abych počkal." Agenti Zhao a Hennessy se za ním nahrnuli, zatímco Mike ukazoval na obrazovku. "Vidíte to? Oddělil jsem jednu větu ze skladby, která se zdá být vcelku normální."
Mike klikl myší a místnost se naplnila zvukem strunného nástroje hraného v těžkopádné, chromatické melodii.
"Zní to staře," řekla agentka Dee. "Citeru?"
"Ne," řekla Zhao, "můžeš slyšet trsátko. A zní to jako že to má méně strun. Možná lyra."
"To je jedno, o to nejde." Mike zněl netrpělivě. „Jde o to, že těch melodií je doslova stovka, všechny zabalené dohromady, hrajících najednou. A když jsem to prohnal systémem, abych zkontroloval nebezpečí kog-hazardů, skener zmizel z tabulek!"
Zhao stála a četla obrazovku přes Mikeovo rameno. "Překrývající se vzorce signálů jsou spojeny s relaxací, sugestibilitou a somnolencí."
"Takže teď víme, proč celý večírek usnul," vykřikla Dee.
"Ale to není všechno," Řekl Mike. "Asi po deseti minutách hraní se vzorce úplně změní. Polytonální, atonální, zní to jako když někdo udeří do boku nástroje, poškrábe ho - prostě se to zblázní."
"A výsledná zvuková textura je navržena tak, aby byla zpracována thalamem jako signál do amygdaly." Zhao šokovaně vzhlédla. "Je navrženo tak, aby se posluchač bál."
Ne, znakoval Hennessy, všichni posluchači spali. Je to navrženo tak, aby jim přinášelo noční můry. Emmo, o čem jsi říkala, že byl tvůj sen?
Emma si všimla, že na ni všichni v místnosti upřeli svůj pohled. Veškerý strach z jejího snu, z toho tichého, krvavého představení, se vrátil.
"Ježíši Kriste," řekla agentka Dee, "SCP-932 se živí strachem. Někdo ty věci vypustil schválně."
"To jsou spekulace," řekl velitel Richards chladně. "Za jakým účelem?"
Myslím, že někdo chtěl zabít nějakého výzkumníka, znakoval Hennessy, a byli ochotni zabít všechny na té párty, aby toho dosáhli.
Emma se začala třást a pak nadskočila, když se jí nad hlavou ozval alarm.
"Pane, Prolomení zadržení!"
"Vidím to, agente - vypadá to, že nás zase někde chtějí. Teď se dozvídám podrobnosti."
Emma napjatě sledovala, jak se Velitelovy oči rozšířily.
"Několik anomálií. SCP 126, 1493, 1860, 2337, ty všechny utekly. Sakra, a hluk způsobil, že 339 prolomilo zadržení. Dobře - Cartere, Hennessy - přejděte na sedmou úroveň a přineste další ochranu sluchu pro ostrahu. Zhao, Dee, vezměte Tlumič a zamiřte do K-sektoru. Po chvíli za vámi dorazím. A buďte opatrní."
Podruhé té noci se MTF rozběhla do akce. Emma viděla, jak Mike mával rukama v obrovském tlesknutí, když vyskočil ze židle a šíleně zářil.
"Pojďme na to, zlato! Dáváme kapelu zase dohromady!"
O dvě minuty později, v prázdné ubytovně, si Emma pomyslela, nebo se možná orchestr právě ladí.