SCP Nadace

SCP Série

SCP-CS a SK Série

Stránky

Příběhy

Tvorba

Komunita

Podobenství Pseudo-Nadoxova

Níže vložte svůj IMANENTNÍ ZAHANBENÝ vstupní klíč.

Klíč verifikován.
Přístup udělen.

Předmluva Anonyma

¹ Od některých jste možná slyšeli, že tato slova nejsou ničím jiným než stíny těch zvláštních a cizích proroků. ² Ať těmto pomluvám věříte nebo ne, žádám vás, považte toto: ³ Nebyl snad Klavigar Nadox Nejmoudřejším z mudrců, Prvním pravým učitelem? ⁴ A nestojí snad v historiích Klavigarů, "Tak jak Ion učil Nadoxe, tak Nadox učil Iona?" ⁵ Pokud Nadox učil Iona, pak jistě jeho moudrost musí být pravým původcem těchto slov; ⁶ víme, že velký nemůže zastínit malého, a tak tato slova nemohou být stínem.

⁷ Stejně jako vysoká krev s černou krví Klavigarů ve svých žilách plodí vysoké krve s černou krví Klavigarů v jejich žilách, ⁸ tak tato slova, jež nesou moudrost Nadoxovu, plodí mudrce, jež nesou moudrost Nadoxovu. ⁹ Toto jsou má moudrá slova vám; nyní vás žádám abyste se povznesli, podobně jako Ion, skrze moudrost v těchto podobenstvích Nadoxe!

O Malomocném a třech boháčích

¹⁰ Za jistým městem kdysi přebýval jeden malomocný, jež neměl v rukou jediný kus bronzu a na těle jediný kus plátna. ¹¹ Jako vepř se ryl v hromadách odpadu hledaje zbytky, a jako vepř i spával na hromadách hnoje. ¹² Jednou se stalo, že boháč z tohoto města procházel kolem malomocného, ¹³ a tak malomocný zvolal, "Pane, ach pane, snažně tě prosím, pomoz mi! Pomoz mi!"

¹⁴ I pocítil boháč soucit k malomocnému, a tak ze svého měšce vytáhl lahvičku naplněnou balzámem. ¹⁵ A pravil k němu, "Hleď, nabízím ti svůj balzám; pomaž se jím a budeš uzdraven." ¹⁶ Padl tehdy malomocný k jeho nohám a zvolal, "Pane, ach pane, jak laskav jsi k tomuto nemožnému slouhovi."

¹⁷ Malomocný se poté pomazal boháčovým balzámem, a ejhle, jeho rány se vytratily a byl uzdraven. ¹⁸ Ale jako předtím se ryl v hromadách odpadu a spával na hromadách hnoje, a ejhle, již nebyl zdráv. ¹⁹ A tu se stalo, že druhý boháč z tohoto města procházel kolem malomocného, ²⁰ a tak malomocný zvolal, "Pane, ach pane, snažně tě prosím, pomoz mi! Pomoz mi!"

²¹ I pocítil druhý boháč soucit k malomocnému, a tak ze svého měšce vytáhl deset stříbrných mincí. ²² A pravil k němu, "Hleď, nabízím ti své stříbro; nadále již nemusíš přebývat v této špíně." ²³ Padl tehdy malomocný k jeho nohám a zvolal, "Pane, ach pane, jak laskav jsi k tomuto nemožnému slouhovi."

²⁴ Cestoval proto malomocný po cestě k městu, hledaje noclehu, ale vrhla se na něj skupina zlodějů. ²⁵ Zloději ho hrůzně zbili, sebrali mu peníze, a nechali ho u cesty. ²⁶ A jelikož malomocnému nic jiné nezbývalo, tak se přehraboval v hromadách odpadu a spával na hromadách hnoje. ²⁷ A tu se stalo, že třetí boháč z tohoto města procházel kolem malomocného, ²⁸ a tak malomocný zvolal, "Pane, ach pane, snažně tě prosím, pomoz mi! Pomoz mi!"

²⁹ I pocítil třetí boháč soucit k malomocnému, a tak na něj plivl a pravil, ³⁰ "Svině, nechť tvá mrtvola hnije spolu s ostatním odpadem na této hromadě." ³¹ Vytáhl poté ze svého měšce bronzový peníz a velkou silou jej mrštil po malomocném. ³² Prohlásil tehdy malomocný, "K čertu s tvým bronzem! ³³ Nejsi pro mne nic víc než moucha na stěně – zcela bezvýznamný. ³⁴ Nechci od tebe žádné pomoci, ani od jiných; vše, co jsem dostal vedlo jen k budoucímu zmaru. ³⁵ Celý život jsem kráčel po cestě utrpení a budu po ní kráčet i v životech dalších."

³⁶ Malomocný poté přišel k rozumu, doběhl třetího boháče a objal ho, ³⁷ zvolal přitom "Bratře, ach bratře, jak laskav jsi, že jsi povznesl tohoto váženého člověka."

³⁸ Tento malomocný nyní jistě kráčí po cestě apoteózy.

O poutnících thráckých

³⁹ Kdysi dávno mezi mými druhy žil poutník, Trpitel, jenž narazil na Cestu a vnikl do skupiny Thráků. ⁴⁰ I promlouval k nim o Ionovi, králi Lidí, a o jeho zářném trůnu Adytumu, ⁴¹ a tu ho požádali, "Mudrci, ach mudrci, doveď nás k tomuto Adytumu, nechť spatříme slávu Ionovu!" ⁴² Poutník jim odpověděl, "Na jih odsud vede cesta; přejete-li si, následujte mne do Adytumu, města tisíce věží."

⁴³ Thrákové tedy následovali poutníka po tisíc délek, a ejhle, byli napadeni skupinou lapků. ⁴⁴ Thrákové byli mocných paží, ale lapků bylo více, a tak mnoho Thráků bylo povražděno meči lapkovskými. ⁴⁵ Tu si někteří z nich začli říkat, "Tato cesta k Adytumu je vskutku nebezpečná, plna hrůz; neměli bychom se vrátit do naší otčiny?" ⁴⁶ Ale poutník jim odpověděl, "Pohleďte do dáli: Nevidíte snad věže adytumské? ⁴⁷ Pokud setrváme na této cestě ještě o chvíli déle, tak jistě dosáhneme našeho cíle." ⁴⁸ (Nutno poznamenat, že věže byly jen přelud vyčarovaný poutníkem.) ⁴⁹ Tak Thrákové zamručeli a řekli si mezi sebou, "Pokračujme tedy."

⁵⁰ Thrákové tedy následovali poutníka po dalších tisíc délek, a ejhle, zasáhla je nemoc. ⁵¹ Zaplála v nich horečka, rozpálila je jako kovářovu výheň a padl na ně duch deliria. ⁵² A tak viděli snové vize, a blábolili a pronášeli proroctví, a během toho všeho byli v nezměrných bolestech. ⁵⁴ Tu si někteří z nich začli říkat, "Tato cesta k Adytumu je vskutku zamořená, plna chorob; neměli bychom se vrátit do naší otčiny?" ⁵⁵ Ale poutník jim odpověděl, "Pohleďte do dáli: Nevidíte snad věže adytumské? ⁵⁶ Pokud setrváme na této cestě ještě o chvíli déle, tak jistě dosáhneme našeho cíle." ⁵⁷ (Ve svém deliriu si Thrákové nevšimli, že věže nejsou o nic blíže než předtím.) ⁵⁸ Tak Thrákové zamručeli a řekli si mezi sebou, "Pokračujme tedy."

⁵⁹ Thrákové tedy následovali poutníka po dalších tisíc délek, a ejhle, již nebylo, co jíst. ⁶⁰ Pročesali tedy tento pustý kraj, hledaje hořké byliny a nešťastný hmyz, avšak nenalezli nic. ⁶¹ Tak začali losovat a ty nešťastné ze svých řad porazili, pozřeli jejich maso, a nasytili se. ⁶² Tu si někteří z nich začali říkat, "V dáli nevidíme věže adytumské; co to má znamenat?" ⁶³ (Nutno poznamenat, že v tomto bodě bylo Thráků tisíc; na počátku jich bylo deset tisíc.) ⁶⁴ A tak jim poutník odpověděl, "Nečníte snad nad tímto pustým krajem, jako kdysi věže Adytumu? ⁶⁵ Adytum, město Lidí, již není, ale zrodilo se Adytum, město v Lidech. ⁶⁶ Vy jste Adytumem, městem, jež je trůnem Iona, krále Lidí!"

⁶⁷ Ion, král Lidí, nyní jistě věčně vládne uvnitř nás. ⁶⁸ Skrze nebezpečí nám dává sil; skrze nemoc nám dává moudrosti; skrze hladu nám dává krásu apoteózy.

O muži a medvědu

⁶⁹ Jednou jsem svým dvou učňům řekl následující: ⁷⁰ "Kdysi žil muž, který díky své vychytralosti zabil medvěda. ⁷¹ Muž poté tohoto medvěda pozřel, a medvěd byl tedy v něm, a hleďme, stal se z něj medvěd. ⁷² Jinde žil medvěd, který díky své síle zabil muže. ⁷³ Medvěd poté tohoto muže pozřel, a muž byl tedy v něm, a hleďme, stal se z něj muž. ⁷⁴ Kdo je lepší, muž, z nějž se stal medvěd, nebo medvěd, z nějž se stal muž?"

⁷⁵ A učedník po mé pravici mi odpověděl, "Mistře, ach mistře, řekl bych, že medvěd, z nějž se stal muž, je lepší. ⁷⁶ Tím, že se stal mužem získal mužovu lstivost, díky níž se může povznést." ⁷⁷ Ale učedník po mé levici mi odpověděl takto, "Mistře ach mistře, řekl bych, že muž, z nějž se stal medvěd, je lepší. ⁷⁸ Tím, že se stal medvědem získal medvědovu sílu, díky níž se může povznést." ⁷⁹ A já jim na to řekl, "Mí učedníci, já bych řekl, že ani jeden z nich, protože co za hlupáka jste, když se stanete tím, co jste pokořili?"

⁸⁰ Jistě když se člověk sytí masem smrtelný, tak se bude opájet slávou svého já, ⁸¹ ale když se člověk sytí masem božským, tak se bude opájet slávou božskou.

O hořícím domu

⁸¹ Kdysi dávno žil muž, který tvrdě spal ve svém domě, když dům najednou začal hořet. ⁸² Oheň ho probudil a ejhle, hořelo celé jeho tělo a celý jeho dům. ⁸³ A i když oheň pálil jeho kůži, tuk a svaly, tak svůj domov klidně opustil. ⁸⁴ Před jeho domem se zatím nashromáždil dav, a ten se zeptal muže, "Jak jsi dokázal přežít?" ⁸⁵ Muž jim odpověděl, "Hořel můj dům ⁸⁶ a hořelo mé maso ⁸⁷ a hořely mé smysly⁸⁸ a hořela má mysl. ⁸⁹ Ale já sám jsem nikdy nehořel."

⁹⁰ Jistě je náš svět pouze hořícím domem a my jeho obyvateli!