SCP Nadace

[フレーム]

SCP-617-CS bylo objeveno na hradě Kost v Královehradeckém kraji v oblasti Českého ráje, během restaurátorských pracích dne 22.4. 1953. Objekt nalezla Bc. Jindřiška Střížková, kterou na Kost vzal Ph.D. ████ ███████ jako stážistku, v nejnižším patře Bílé věže, u kterého se původně myslelo, že bylo používáno pouze jako sklad obilí.

Bc. Střížková si, dle vlastních slov, všimla, že část zdiva v severní stěně má o pár odstínů světlejší barvu, a po bližším zkoumání odhalila, že tato jinak barevná část zakrývá dutinu. V nově odkryté dutině nalezla dřevěné desky, silně poškozené vlhkostí, obsahující popsané listy kůry břízy bělokoré pravděpodobně sloužící jako deník samozvaného nekromanta a alchymisty Ljuboše z Mladějova (viz Dodatek 617.03) (o jehož existenci neexistují žádné zmínky v dobových písemných pramenech), a špatně dochovanou koženou brašnu, která byla téměř prázdná až na několik střepů a bronzové nezdobné oválné pouzdro na jehly s SCP-617-CS.

Bc. Střížková musela do týdne od objevu přijít do fyzického kontaktu s SCP-617-CS, jelikož 30.4. 1953 se k nadačnímu pracovníkovi Dr. Ivu Mráčkovi dostaly zprávy od jeho přítele, který byl také součástí restaurátorského týmu, o jejím podivném chování, k němuž nikdy předtím nevykazovala žádné sklony. Dr. Mráček, vědom si historie regionu a na žádost svého přítele, se rozhodl, že náhlou změnu v chování Bc. Střížkové raději prověří. S Bc. Střížkovou se setkal 5.5. 1953, kdy se u Střížkové již naplno projevily sekundární efekty SCP-617-CS, a provedl s ní rozhovor, který zaznamenal na svůj diktafon (viz Dodatek 617.02).

Bc. Jindřiška Střížková spáchala sebevraždu 7.5. 1953.

Po přezkoumání její výpovědi Nadace nalezla spojitost mezi jejím náhle zhoršeným psychickým stavem a SCP-617-CS. SCP-617-CS a s ním spojený deník přešly do vlastnictví Nadace 15.5. 1953.

Vedoucí Rozhovoru: Dr. Ivo Mráček

Subjekt: Bc. Jindřiška Střížková

Předmluva: Rozhovor se uskutečnil 5.5. 1953. Přítel Dr. Mráčka, ██████ ████████, domluvil schůzku se slečnou Střížkovou po záminkou, že Dr. Mráček je psycholog, který chce evaluovat mentální stav slečny Střížkové za cílem poskytnout jí co nejlepší zdravotní péči. Slečna Střížková podle Dr. Mráčka během celého rozhovoru působila velmi roztržitě a neustále se ohlížela za sebe.

<Začátek Záznamu>

Dr. Mráček: -už by to snad mělo jet. Ah, výborně. [Odkašle si]

Bc. Střížková: [Nervózní zasmání] Je nutné si tenhle rozhovor nahrávat?

Dr. Mráček: Rád si zaznamenávám sezení s pacienty. Někdy si je později přehrávám, člověk si pak dokáže všimnout změn v hlase a tónu, které mu předtím unikaly a hm, možná zjistit i něco nového, co se bude hodit v další práci s danou osobou.

Bc. Střížková: [Hluboký povzdech] Dobře.

Dr. Mráček: Tak, řekněte mi, kdy tyto vaše... nálady začaly?
Bc. Střížková: Já nevím? Asi někdy před týdnem? Nebo dvěma? Čas je teď... zvláštní.

Dr. Mráček: Dobrá. Byla byste tak laskavá a popsala mi, jak se tyto nálady projevují?

[Dlouhá pauza]

Bc. Střížková: Já... Byl jste někdy uvězněný v malém prostoru? Tak těsném, že jste nemohl hnout ani prstem? Plíce tak zmáčklé, že nejsou schopné nabrat sebeuspokojivější doušek vzduchu? [Roztřesený nádech] Samozřejmě pak je tady ten muž. Nevím, kdo to je, jen že se mi směje a směje a směje, oblečený jak nějaký z těch podivínů, co jsou až moc do jakési zkreslené verze středověku, kterou nabrali ve svých hloupých knihách. Nenávidí mě, vím to, proč by mi tohle jinak dělal? Snažím se mu schovat, ale vždycky mi je v patách, jednou jsem utekla do lesa v okolí hradu a-

Dr. Mráček: Omlouvám se, že vás přerušuji, ale v okolí hradu?

Bc. Střížková: Ano? Víte, hrad pána z Valdštejnu? Kde dělám služebnou?

Dr. Mráček: Ah, samozřejmě, jak jsem mohl zapomenout, pokračujte.

Bc. Střížková: Kde jsem to... Omlouvám se, ale co jsem to říkala předtím?

Dr. Mráček: Něco o útěku před podivným mužem do lesů.

Bc. Střížková: Lesů? Vždyť jsme teď v centru ███████, pořádný les je tak sedm kilometrů odsud? A podivných mužů vidím každý den až až. A i tak, nerada do toho lesa chodím, proč bych tam utíkala před nějakým otravným strejdou...

Dr. Mráček: V pořádku, pokud si teď nemůžete vzpomenout, vrátíme se k tomu později. Náš společný známý mi říkal, že jste teď čerstvě archeoložka, nechtěla byste mi povyprávět o tom?

Bc. Střížková: Co by vás tak zajímalo?

Dr. Mráček: Cokoliv vás napadne, ale pokud můžu poprosit, známý mi říkal, že se teď účastníte jako stážistka prací na Kosti-

Bc. Střížková: Kost! Samozřejmě! Víte, nedávno jsme učinili zajímavý objev! Určitě si dokážete v hlavě vybavit, jak ten hrad vypadá, no, takže v té největší věži, která se mimochodem jmenuje Bílá, jsme našli v nejnižším patře známky toho, že bylo krátce využíváno i jako obytný prostor. Což je velmi zajímavé, protože veškeré předchozí výzkumu si stály za tím, že bylo spolu s tím patrem nad ním vždycky využívané jako sklad obilí. Sice ještě čekáme na dataci, ale odhadujeme, že tam někdo žil někdy v 15. nebo 16. století, je ale zvláštní, že se o tom žádné dobové spisy nezmiňují. A ještě něco, během průzkumu místnosti jsem si všimla, že jedna část zdiva, zhruba metr nad zemí, má trochu světlejší barvu než zbytek, a hádejte na co jsem přišla, jakmile mi vedoucí dovolil se v tom víc pošťourat?

Dr. Mráček: To opravdu netuším.

Bc. Střížková: Že schovává dutinu! No, každopádně se mi povedlo ukecat vedení, že se do ní můžeme probourat, protože stejně bude asi potřebovat zadělat a co jsme v ní nenašli? Dobové dokumenty! Někdo je tam pravděpodobně musel ukrýt. Autor sice škrábal jako kočka a stav listů taky nebyl úplně nejlepší, ale z toho mála, co jsme rozluštili, než jsme je poslali více povolaným lidem, jsme došli k závěru, že to je nějaký deník nebo něco takového, sem tam obsahující jakési postupy. Doufám, že si ho budu moct přečíst až s ním budou hotoví.

Každopádně v té díře ještě byla brašna, myslím, vypadala spíš jako hromádka kůže, přece jen nebyla skladovaná v úplně nejlepším prostředí. Na té nebylo zas tak nic zvláštního, až na těch pár střepů v ní, a to pouzdro s jehlami... Promiňte, nějak mě rozbolela hlava.

Dr. Mráček: Jestli se potřebujete něčeho napít nebo si vzít aspirin-

Bc. Střížková:Ne... ne, to je dobrý, ono to vždycky za chvíli přejde. Taky ne že by to nějak moc bolelo, prostě takový to tupý tepání, co tam prostě je, ale jde s ním fungovat, víte, co myslím, že? Teď se mi to děje často, asi bych s tím měla za někým skočit, ale víte, jak to je s doktory. Kde že jsme to byli?

Dr. Mráček: U brašny, co jste našla v díře.

Bc. Střížková: Á, jasně. Takže ty jehly. Většina byla celkem běžná, asi tak co byste čekal, když se řekne jehelníček, sice trochu narezlý, ale furt jehly. Teda kromě tý jedný s tou mrňavou rytinou, nějaká kytka nebo tak něco, trošku mi připomínala jalovec, ale můžu se plést. Měla takovou zvláštní barvu, popsala bych ji jako krémově bílou? Asi? Sundala jsem si rukavice, abych si ji mohla líp ohmatat, a- [Střížková začne hyperventilovat]

Dr. Mráček: Soudružko? Je všechno v pořádku?

[Ticho. Lze slyšet zrychlené mělké dýchání]

Dr. Mráček: Soudružko Střížková, mám někomu zavolat nebo...

Bc. Střížková: Já- Slyšíte to taky? Jdou si pro mě.

[Zvuk rozbíjejícího se skla]

Bc. Střížková: Přestaň se mi smát! Co po mně chceš?! Nic jsem ti nikdy neudělala! Ani tě neznám! Vypadni odsud! Vypadni odsud! [Brek] Zmiz! Prosím nech mě být. Nech mě být. Nech mě. Udělám cokoliv, jen mě nech!

[Vrzání židlí]

Dr. Mráček: Slečno Střížková, uklidněte se prosím, nikdo tady s námi není.

Bc. Střížková:Není? Že není! Podívejte se támhle, podívejte se na toho parchanta a řekněte mi, že tady není. Já nevím, co chceš! Zmiz!

[Tupá rána]

Dr. Mráček: Hej! Slečno Střížková! Jindřiško! Haló!

<Konec Relevantního Záznamu>

Doslov: Dr. Mráčkovi se povedlo přibližně po minutě probrat Bc. Střížkovou zpátky k vědomí. Na dotazy, jestli si pamatuje, co se stalo, odpovídala vyhýbavě. I přes námitky byla Dr. Mráčkem odvezena do blízké nemocnice, kde byla po zběžném vyšetření označena za zcela zdravotně v pořádku.

Máme velké štěstí, že slečna Střížková byl jediný člověk, který přišel do fyzického kontaktu s SCP-617-CS, ač je její smrt velmi nešťastná, nechci si představovat jak tragické by bylo pro rodiny a známé účastníků prací, kdyby zasáhlo více lidí.
-Dr. Ivo Mráček

Poznámka: Text byl převeden do současné češtiny. Pokud bylo možno, bylo uvedeno datum zápisu. Značná část spisů je nečitelná kvůli nevhodným skladovacím podmínkám nebo rukopisu autora. Spisy byly datovány zhruba do let 1436-1438.

[NEČITELNÉ]í
Kdy skončí tyto proklaté dny? Nejdříve nás opustila Jeho Výsost a nyní tato trag[édie]! Ach, náš Pane, proč nás musíš takto zkoušet! Copak jsme ti nezasvětili svůj život? Nestudoval jsem snad tvé zázr[ak]y na této zemi? A ty nám to takto oplácíš? Má drahá žena je k neutěš[ení] a já sám mám problémy před ní držet kamennou [tvář?] a být jí dostatečnou oporou v těchto dnech. Nestačilo, jak silně ji zasáhla zpráva o smrti [krále?], dva dny na to zemřel i náš drahý pes, Ryzek, kterého [NEČITELNÉ] štěn[ěte.] Vskutku temné dny.

[NEČITELNÉ]
Včerejší noci mě navštívila múza! V mém snu mi odhalila, jak zahn[at n]áš splín. Ač vím, že vše jistě myslela dobře, tak mě její vzhled děsí do[teď], i když trvala na tom, že mi touží pouze pomoc, tak její tvář byla velmi úděsná a na mysl mi volala tvary hrůzných poh[ansk]ých bůžků války. Ovšem, pokud to, c[o] říkala, je pravda, tak by mohla její slov[a n]ejen zahnat tento neutichající smutek, ale také přinést novou epochu lidstva. Snad byla posl[em] samotného Boha!

Před[več]er Sv. An[to]nín[a]
Máme velké [štěstí?], že je tak tuhá zima. Jinak by Ryzka už dávno pohltila z[e]mě. Pokud si správně pamatuji instru[kce] mé snové návštěvni[ce] je vše skoro připravené. Nemůžu se dočkat výrazu mé drahé, až proti ní [Ry]zek jako vždy vyběhne a pokusí se jí oblízat celý oblič[ej]. Bože, jak ti děkuji za tento [dar?].

Sv. A[nežka]
Udělal jsem něco špatn[ě]? [NEČITELNÉ] nehybný. Pochybil jsem někde? Není to m[ož]né, následoval jsem příkazy snové návštěv[nice] do drobností. Co když jsem vložil svou [víru?] místo v anděla do démo[na], který mě jen chtěl dohnat do větší beznaděje a tr[ýzn?]ě? [NEČITELNÉ]pý. Bože, odpusť mi.

[NEČITELNÉ]
[NEČITELNÉ] sny. I teď se cítím, že mě něk[do po]zoruje. Nejhorší je, že teď pořád taky slyš[ím] štěko[t]. Mám pocit, že si ze mě někdo dělá legr[aci]. Ztratil jsi psa, tak ho teď budeš slýchá[va]t pořád! Možná to je ale jen výplod mé[ho] ža[l]u. Taky jsem začal vídávat zjev. Ze začátku jsem si myslel, že [NEČITELNÉ], když jsem se ale na něj obrátil, tak byl najednou pryč. Navíc nenosí oblečení zdejších strá[ží]. Pta[l] jsem se milo[va]né, jestli mezi pradlen[ami] neslyšela něco [o h]ostu, jen [NEČITELNÉ]. Stále toho moc nenamluví, měl bych s tím [něco] udělat.

[NEČITELNÉ]
Ten muž nechce ode[jít]. Není tady, ale zároveň mi je neustále v [patách?], vím, že tam je, ale vždy když se k něm[u ot]očím, tak mi uhne z očí. [NEČITELNÉ] knězi. Držel jsem se jeho ra[d, a]le ani jedna ho zatím nezahnala. Někdo mě prokl[el]. Určitě to byla ta snová děvka. Proč jsem jí jen věřil? Jak jsem si mohl myslet, že někdo jako ona, by chtěl pom[oc]? Jak lehce jsem padl pod její kouzlo, když mi nabízela lék od mých [útrap?], jak hloupý jsem byl. Kéž bych asp[oň] přestal slyšet ty skř[eky?].

Poznámka Dr. Kamily Čejkové: Následující pasáž je extrémně nečitelná, autor pravděpodobně zažíval v době jejího psaní vrchol efektů SCP-617-CS. Řekněme, že považuji za zázrak, že jsem byla schopná něco z toho vůbec rozluštit.

[NEČITELNÉ]
An[no?], odpus[ť mi?] to. B[ůh?] [NEČITELNÉ] sn[ad] se h[o t]ak z[bavím?].
[ZBYTEK ZÁSPISU JE NEČITELNÝ]

7.10. 2010

Žádost o dekomisi SCP-617-CS

Vážená Česká rado oblastních direktorů,

obracím se na Vás s žádostí o dekomisi SCP-617-CS. Hlavní motivací této žádosti je otázka morálnosti ponechávání tohoto SCP objektu "živého."

Pro ilustraci mého etického důvodu o tuto žádost Vás poprosím o následující: přestavte si, prosím, že je celá vaše existence, všechny vaše myšlenky, smysly, vzpomínky, prostě celí vy, soustředěni v neuvěřitelně malém prostoru. Nemůžete se hýbat, nemůžete mluvit, můžete prostě pouze existovat, a vy si to až moc dobře uvědomujete. A toto pouhé existování trvá už více než 500 let, a proč? Kvůli hloupé náhodě, kvůli nešťastnému omylu nějakého ubožáka, který chtěl jen zahnat svůj žal. Možná propadnete beznaději, možná se pokusíte nějak komunikovat, alespoň ze začátku. Možná vás naštve neschopnost lidí, kteří se mohou hýbat a mluvit a žít, pochopit, co jste zač. Asi anomální schizofrenie spojená s tímto objektem, řeknou k vaší bolesti moudře se tvářící lidé v bílých pláštích. Já už to nezvládnu, řekne vaše jediná spojka s tímto světem, co vás vidí a ví, že je něco špatně. A tak prostě dál jste. Dál existujete. A nemůžete nic dělat.

Podle mého názoru, neexistuje žádný pádný důvod pro ponechání SCP-617-CS "živého"; není třeba ho zadržovat kvůli bezpečnosti široké veřejnosti, nepřináší Nadaci žádné benefity, není "nezabitelné", a jeho smrt nebude mít žádné negativní následky na tuto realitu. Prostě leží ve svém pouzdře a je. A dost pravděpodobně není se svým bytím šťastné.

Doufám, že jsem přednesl dostatečné důvody pro dekomisi SCP-617-CS a mé žádosti bude v blízké době vyhoveno.

S pozdravem,

Dr. Mikuláš Vavřík