#side-bar{ /* ===SECONDARY & TERTIARYCOLORS=== */ /*Editingthesewilleditavastmajorityofthemeelements. Usefulformakingdarkthemes*/ /*ColorsforSecondary & TertiaryitemslikeBlockquoteandYUITabs*/ --swatch-secondary-color: var(--swatch-menubg-dark-color); --swatch-tertiary-color: var(--swatch-menubg-medium-color); --swatch-alternate-color: var(--swatch-menubg-light-color); /*TextColorsforSecondary & TertiaryitemslikeSidebarHeadersandTop-BarMenuText*/ --swatch-text-secondary-color: var(--swatch-menutxt-dark-color); --swatch-text-tertiary-color: var(--swatch-menutxt-light-color); /* ===SIDE-BARELEMENTS=== */ /* ===SIDE-BARGENERAL=== */ --sidebar-bg-color: var(--swatch-menubg-dark-color); --sidebar-resources-bg-color:0,0,0,0; --sidebar-media-bg-color:0,0,0,0; /* ===SIDEBLOCKMENU=== */ --sideblock-heading-border-color: var(--bright-accent); --sideblock-heading-bg-color:0,0,0,0; /*Transparent*/ --sideblock-heading-text-color: var(--swatch-text-tertiary-color); /* ===MENU-ITEMS=== */ --sidebar-border-color: var(--swatch-primary), 0.08; --sidebar-subtest-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-links-text: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-links-hover-bg-color: var(--bright-accent); --sidebar-links-hover-text-color: var(--swatch-text-tertiary-color); /* ===SIDEBARCOLLAPSIBLES=== */ /*FoldedColors*/ --sidebar-collapsible-fld-link-bg: var(--swatch-primary), 0.25; --sidebar-collapsible-fld-link-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-collapsible-fld-link-hover-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-collapsible-fld-arrow-hover-color: var(--swatch-text-tertiary-color); /*UnfoldedColors*/ --sidebar-collapsible-ufld-link-bg: var(--swatch-primary-darker), 0.25; --sidebar-collapsible-ufld-link-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-collapsible-ufld-link-hover-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-collapsible-ufld-arrow-hover-color: var(--swatch-text-tertiary-color); /*UnfoldedBodyColors*/ --sidebar-collapsible-link-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-collapsible-link-hover-color: var(--swatch-text-tertiary-color); scrollbar-color: rgba(var(--swatch-primary-darker), 0.1) /* Thumb */ rgba(var(--swatch-secondary-color), 0.05); /*Track*/ border-color: rgba(var(--swatch-secondary-color), 0.4); } /*HoverScrollbarBehavior*/ #side-bar:hover, #side-bar:active{scrollbar-color: rgb(var(--swatch-primary-darker), 1) /* Thumb */ rgb(var(--swatch-menubg-dark-color), 1); /*Track*/ }#side-bar:focus-within{scrollbar-color: rgb(var(--swatch-primary-darker), 1) /* Thumb */ rgb(var(--swatch-menubg-color), 1); /*Track*/ }#side-bar::-webkit-scrollbar-track{background-color: rgba(var(--swatch-tertiary-color), 0.8); }#side-bar::-webkit-scrollbar, #side-bar::-webkit-scrollbar-thumb, #side-bar::-webkit-scrollbar-corner{background-color: rgba(var(--swatch-menubg-dark-color), 0); }#side-bar.side-block.mediaa:any-link{background: rgba(var(--swatch-menubg-light-color),0.75) !important; }#side-bar.side-block.mediaa::before{background: rgb(var(--social-color)); }#side-bar.side-block.mediaaimg{filter: drop-shadow(000 rgba(var(--swatch-alternate-color),0)); transition: filter 200ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1); }#side-bar.side-block.mediaa:hoverimg, #side-bar.side-block.mediaa:activeimg{filter: drop-shadow(0.1875rem 0.1875rem 0 rgb(var(--swatch-alternate-color))); }#side-bar.side-block.mediaa:focus-withinimg{filter: drop-shadow(0.1875rem 0.1875rem 0 rgb(var(--swatch-alternate-color))); }html:not(:lang(cn)) div.scpnet-interwiki-wrapperp::before{box-shadow:inherit; }#side-bariframe.scpnet-interwiki-frame:not(:lang(cn)) {filter:invert(1); }#side-bar.scpnet-interwiki-wrapper:not(:lang(cn))::before, #side-bar.scpnet-interwiki-wrapper:not(:lang(cn)) p::before, #side-bar.scpnet-interwiki-wrapper:not(:lang(cn)) p::after{background-color: rgb(var(--swatch-menubg-dark-color)); }#side-bar.scpnet-interwiki-wrapper:not(:lang(cn))::before{mix-blend-mode: lighten; }
<html><head></head><body><scripttype="text/javascript"> function sendStyle() { try { window.parent.window.interwikiFrame.bhlDark(); } catch(e) {} } sendStyle(); </script></body></html>
[フレーム]
Neautorizovaný přístup je zakázán.
Salvationská Střední škola.
Salvation, IN, US
Speciální Zadržovací Procedury: Městečko Salvation v Indianě bylo evakuováno a okolo jeho středu byla, v poloměru 2km, zřízena oplocená karanténní zóna. Silnice vedoucí do nedalekého městečka Eminence byly odstraněny, nebo přesměrovány. Nadační personál je pověřen monitoringem potenciálních známek civilistů na všech přístupových cestách vedoucích do Salvation.
Jakýkoli civilista zadržený při pokusu vstoupit do Salvation, je nadále převeden do zadržovací vazby místních orgánů. V tuto chvíli je veřejně rozšiřován Krycí příběh 3935.18 „Rizikový Únik Odpadu" .
Budova obsahující SCP-3935, Salvationská Střední škola, musí být střežena Nadační bezpečnostní složkou. Jakýkoli neautorizovaný personál za žádných okolností nesmí vstoupit do SCP-3935. Jedinci, u nichž je podezření, že jsou jakkoli ovlivněni SCP-3935 musí být přesunuti do Dočasné oblasti 81-5 v blízkosti Eminence pro přezkoumání.
V současné době se má za to, že původní obyvatelé Salvation jsou nadále neschopní reprodukce. Odchylky od tohoto předpokladu musí být pozorně sledovány.
Průzkum SCP-3935 je v současné době zakázán. Kvůli rizikovým podmínkám panujícím v SCP-3935 je jakýkoli budoucí pokus o průzkum možný pouze pro zaměstnance Třídy-D.
Popis: SCP-3935 je para-časová, para-prostorová, ne-euklidovská oblast, nacházející se pod Střední školou v Salvation, v Indianě. Zatímco SCP-3935 označuje konkrétní, výše zmíněnou, anomálii, na základě nahlášené anomální aktivity mimo SCP-3935 je usuzováno, že je ovlivněno celé městečko Salvation. Plný rozsah těchto projevů není zcela znám.
SCP-3935 je přístupné pouze skrze zřícenou část sklepních prostor pod Salvationskou střední školou, a to v severozápadním rohu budovy, pod školním bazénem. Má se za to, že SCP-3935 bylo zdrojem anomální aktivity, k níž došlo v Salvation v polovině sedmdesátých let dvacátého století a která byla prošetřována agenty „Jednotky Neobvyklých Případů"(UIU) z divize „Federálního Úřadu pro Vyšetřování"(FBI). Informace popisující výše zmíněné vyšetřování jsou přiloženy dále v dokumentu.
Bod vstupu do SCP-3935 se nachází zhruba 25 metrů pod sesunutou sklepní částí v malém předsálí, obsahujícím kamenný oblouk. Původní stavitel, stejně jako co a jak pohřbilo tento objekt tak hluboko pod zem, je předmětem vyšetřování. Do oblouku je vepsaná fráze v angličtině, jež nebyla dosud nalezena v žádné známé literatuře:
Cesta dolů vine se hlouběji, dále,
nevýslovné její schéma rozkládajíc.
Ztracení navždy, zatraceni v pouti,
tiché šílenství stvořila ta věc.
Dodatek 3935.1: Nalezení
SCP-3935 bylo poprvé objeveno v souvislosti se sérií paranormálních událostí, ke kterým došlo v Salvationské střední škole během týdne po 18. dubnu, 1976 (viz dodatek 3935.2). Zborcená část zdi a sesunutá podlaha byly ve škole objeveny uklízečem, někdy po skončení hlavních anomálních aktivit. Zborcená zeď, jež byla nalezena v blíže nespecifikované podzemní místnosti pod hlavním sklepem se nadále rozpadala, až byl otvor dostatečně veliký, aby pojal lidskou osobu.
Během vyhodnocování škod kolapsu statikem, uklouzl člen nezávislého týmu a propadl se do předsálí v blízkosti SCP-3935. Bez možnosti jednoduše jej vyzvednout, vyzval vedoucí propadnuvšího, aby krátce pokračoval dál do SCP-3935 a pokusil se najít jinou cestu ven. Když se muž nevrátil z SCP-3935, byla členy statického týmu zahájena průzkumná akce ve spolupráci s místními úřady. Když se následně do předsálí vrátili pouze dva z jedenácti lidí vstoupivších do SCP-3935 a když byly porovnány jejich výpovědi o zkušenostech v podzemí, vstoupil do věci Nadační personál a převzal kontrolu nad vyšetřováním.
Postupem času se v Salvation stala anomální aktivita běžnější i mimo školu. Po událostech dubna 1976 bylo město uzavřeno a celé jeho obyvatelstvo přesunuto na jiné místo.
Dodatek 3935.2: UIU Terénní zpráva
Poznámka: Dále je shrnutí terénní zprávy podané UIU agenty Lonnie Carterem, Patrickem Wilsonem a Ellou Hughes.
PŘÍSNĚ TAJNÉ
FEDERÁLNÍ ÚŘAD PRO VYŠETŘOVÁNÍ
JEDNOTKA NEOBVYKLÝCH PŘÍPADŮ
Snímek přiložený ke složce UIU. Kontext není znám.
Následuje obsáhlý soupis rozebírající paranormální aktivity, ke kterým docházelo ve městečku Salvation v Indianě, mezi 18. a 23. dubnem 1976. Agenti Carter, Wilson a Hughes byli vysláni do oblasti nahlášené aktivity. Byly zaznamenány podstatné paranormální aktivity – dodatečné zdroje vyžádány a nasazeny pro krytí paranormálních aktivit. Nebylo zaznamenáno žádné zapojení Nadace SCP a/nebo jejích agentů. Nebylo zaznamenáno žádné zapojení Globální Okultní Koalice a/nebo jejích agentů. Nebylo zaznamenáno žádné zapojení ostatních známých entit, a/nebo jejich agentů.
Po zjištění rozsahu nahlášené paranormální aktivity, nasadili pověření agenti dávky CHEMICAL 110 celému obyvatelstvu městečka Salvation. Všichni obyvatelé byli shromážděni a přesunuti do procesního centra v Indianapolis na další analýzu. V okolí Salvation byla zřízena karanténní zóna. Po rozsáhlém dotazování obyvatel Salvation a na základě očitých svědectví byla ustanovena následující časová osa paranormálních událostí:
Nedělní noc: Studentky 10. ročníku Diane Beasley a Cassandra Thompson vypověděly, že slyšely zvuk popsaný „jako kdyby se někdo snažil mluvit z podzemí", když procházely kolem střední školy na cestě domů z Večerní kostelní mše. Slečna Thompsonová toto nahlásila své matce, která to ignorovala.
Pondělí: Během hodiny tělocviku, student 11. ročníku Oliver Baker tvrdí, že slyší hlas zpod školního bazénu. Několik studentů to následně potvrzuje. Ale když školní zřízenci přišli věc prošetřit, nepopisují nic neobvyklého. Obklad na dně bazénu však evidentně vypadá nakřáplý.
Několik studentek hlásí, že o přestávkách vídají „beztvářné věci" namísto vlastních odrazů při pohledu do zrcadla na toaletách ve druhém patře. Nevykazují žádné známky znepokojení tímto fenoménem.
Během hlášení oběda, mnozí studenti popisují schopnost slyšet třetí hlas, mluvící nesrozumitelně pod hlavním vysíláním. Rozhlasová místnost se nachází v mediálním centru, necelých 40m od vstupu do sklepní místnosti se zborcenou stěnou
Úterý: Studenti přicházející do školy si všímají, že vlajka státu Indiana levituje výše, než tři metry nad stožárem, ač není ničím připevněna. Americká vlajka je k nenalezení. Pokud je stožár přímo sledován, studenti tvrdí, že na něm lze zahlédnout devět visících ženských postav na provazech. Ty mizí ihned po zpozorování.
Při hodině biologie prvního ročníku, jeden ze studentů znenadání vstane, oči se mu protočí vzad a pak náhle začne klesat skrze podlahu. Jeho oči se pak krátce objeví nad stropním panelem v rohu místnosti. Přestože nebyli schopní studenta ostatní identifikovat, mnozí trvali na tom, že to byl jen vtip..
Několik studentů tvrdí, že v úterý viděli ve škole studenta, kterého nikdo z nich nepoznával. Když byli dotazováni na podrobnosti ohledně jeho vzhledu, nikdo nebyl schopen jakékoli udat. Podle všeho byla jediným jeho charakteristickým rysem fialová aktovka se slovem „Syncope", vepsaným na bílé výšivce.
Uklízeč nahlásil spatření něčeho neurčitého, co sedělo na dně bazénu a pozorovalo ho.
Středa: Po příchodu do školy hlásí údržba a pomocný personál, že je na všech podlahách ve škole voda do výšky dvou palců. Ředitel školy, Dr. Irvin White naprosto nevysvětlitelně rozhoduje, že škola zůstane otevřená.
V 7:56 ráno slyší všichni ve škole, jak kdosi zašeptá do jejich pravého ucha slovo „ahoj".
Školní kapela zjišťuje, že jejich nástroje nadále nevydávají vůbec žádný zvuk. Rovněž popisují jakousi „malou, černou, lidsky-tvarovanou bytost", jak se objevuje a mizí na hranici viditelnosti v rohu místnosti, čelem ke zdi.
Studentka Ava Lideway, vidí temnou postavu kráčející vzhůru a pryč od školy v nemožném úhlu. Žádné další svědectví té události ze strany studentů není.
Čtvrtek: Při hodině tělesné výchovy, strefí absolventa Nate Benneta míč, který proletí skrze něj. Následně začne klesat do podlahy a křičet o pomoc. Nikdo ze svědků události necítil potřebu mu ji jakkoli poskytnout.
Celá škola se posune nahoru, zhruba stopu ze svých původních základů v 11:23. Zástupce ředitele vyslaný se na věc podívat, popisuje že se „na něj něco malého, s příliš mnoha tvářemi, šklebilo z pod budovy" předtím, než se škola pomalu vrátila zpět na zem.
Chlapecké šatny zmizely a byly nahrazeny „něčím, co křičelo". Svědci nejsou schopní poskytnout jakékoli detaily.
Když studenti odcházejí ze školy, vidí devět mladých žen visících ve vzduchu nakloněných vpřed pod úhlem 45 stupňů, zhruba 25m nad školním parkovištěm. Postavy mohou být viděny, jak něco tiše mumlají. Všichni svědci je popisují jako „ošklivé" a „nerozpoznatelné". Mizí ve zhruba 3:00 odpoledne; většina všech místních popisuje dětský hlas říkat slovo „ahoj" odkudsi pod nimi zhruba ve stejný čas.
S tím, že městská správa nemá vysvětlení pro levitující ženy na obloze, propuká panika. Ředitel se rozhoduje zavřít školu v pátek.
Pátek: Všichni studenti se v pátek dostaví do školy. Neschopni projít přes zamčené dveře čekají shromážděni venku. Nikdo v této skupině nedokáže popsat, proč tam vlastně je. Ozve se klepání na okno a celá studentská skupina vidí malý, černý, humanoidní tvar stojící u učebny ve druhém patře. Postava začne plynout dovnitř a vně okna. Mizí a následně začne totéž dělat i s dalšími okny. Svědci popisují její pohyby jako „Trhavé, nepravidelné a křečovité". Opět mizí a hlavní dveře se samy odemykají. Studenti vstupují do školy.
Interiér školy se stal ne-euklidovský. Jak studenti vstupují do „zadní" části prostoru, uvědomují si, že se pohybují dolů, nikoli dále dovnitř. Všichni studenti nyní slyší šepot a někteří na okraji skupiny slyší vzdálené bubny. Dál před sebou vidí oblouk vedoucí do SCP-3935. Náhle se celá skupina studentů přesune 50m mimo prostor a je obklopena kamením a zemí. Jejich uvěznění v této oblasti trvá přibližně 20 sekund, pak se objevují zpět ve škole.
Všichni z nich hlásí, že jsou v budově sami a, po chvíli chůze po chodbách, přicházejí k „cestě dolů pod dveřním průchodem" a vstupují do malé sklepní místnosti. Tam popisují tři různé obrazy: ženu, krčící se u vodní masy s krví kolem chodidel a pažemi ponořenými ve vodě až po lokty, dále hořící domek na mýtině s devíti lidskými postavami zavěšenými ve vzduchu a nakonec naříkající ženu, která pracuje na poli až její ruce uhnijí a rozpadnou se. Jakmile vize pomine, objeví se malá černá postava. Studenti slyší bytost říci „ahoj" a jsou okamžitě obklopeni devíti křičícími ženskými obrysy, načež se náhle přesunou do svých domovů.
S tím, jak další agenti vstupují do městečka a začínají podávat amnestika subjektům, je po městě hlášena další anomální aktivita. Několik lidí hlásí spatření těl, visících ve vzduchu. Po puštění vodovodních kohoutků některým lidem tečou místo vody sliz a lidské vlasy. Jiní hlásí, že jejich vlastní obličejové rysy zmizely a další oznámili, že vidí ve městě beztvářné bytosti. Zcela nehybný, černý humanoid je viděn horečně se objevující v rychlém intervalu nahoru a dolů po hlavní městské třídě.
Jedna neidentifikovaná žena hlásí, že viděla naříkající dívku běžící zpět do školní budovy. Následuje ji až do odemknutého sklepa, kde ji už nedokáže najít, je však první, kdo hlásí zborcenou podlahu.
Závěrečné Shrnutí: V následujících dnech začala zabírat amnestika UIU. Většina obyvatel je snadno přesvědčena, že věci, které viděli, byly jen halucinace v důsledku úniku toxických plynů z blízké továrny na severu. Na konci dalšího týdne je statiky vyhodnocujícími škody ve škole nalezeno sklepní podzemí a vstup do SCP-3935. Nadace vstupuje do celé věci krátce poté.
Dodatek 3935.3: Prvotní Průzkumný a Záchranný protokol
[フレーム]
Dodatek 3935.4: Anomální Aktivity v Salvation
Následují personálem nahlášené anomální aktivity v Salvation, z doby, kdy bylo městečko pod nadačním držením.
- Hlášení o postavě, oblečené jako agent UIU, která se snažila navést lidi ke střední škole. Postava zmizela, pokud byla pozorována po příliš dlouhou dobu.
- Agent Wills oznámil spatření malé, černé postavy sedící pod jeho vozidlem. Po nahlédnutí pod vůz tam postava nebyla. Agent Wills prohlašuje, že od té doby onu černou postavu vídá na okraji svého periferního vidění.
- Mnozí hlásí zvuky přicházející z malé mýtiny blízko střední školy. Její průzkum popisuje jen prostor o zchátralém domě o jedné ložnici a devíti [DATA VYMAZÁNA] na dvorku za ním. Úkaz devíti visících postav ženského vzezření průzkumný tým poté přiměl k ústupu. Následné ohledání mýtiny nedokázalo dům znovu najít.
- Mnoho agentů hlásí spatření devíti ženských, humanoidních entit po setmění. Ty se pohybují trhaně proti nim, jen aby zmizely do země, či se rozplynuly po bližším přiblížení. Další hlášení popisují podobné úkazy postav v korunách stromů
- Několik těl (nikdy víc, než devět ve stejnou dobu) je spatřeno stoupajících k hladině nedalekého jezírka, na níž krátce plovou, jen aby se opět potopili a zmizely. Pravděpodobně je tento úkaz nějakým způsobem spojen s devíti [DATA VYMAZÁNA], nalezenými za domkem na mýtině.
Dodatek 3935.5: Rozhovor se Zájmovou osobou
Poznámka: Následující rozhovor byl proveden agentem Ryanem Aimesem v roce 2002. Subjekt, pí Valerie Fletcherová, byla učitelkou na střední škole v Salvation po dobu anomálních aktivit v roce 1976.
Obrázek neznámé postavy v oblacích. Získáno z hlášení UIU.
[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]
Agent Aimes: Můžete mi povědět o vašem působení v Salvation?
Pí. Fletcher: Ehm, no... však víte, už jsem vám řekla o své ztrátě paměti. Nemůžu to už pořádně poskládat…Byla jsem učitelka, víte. Učila jsem hm... gramatiku... myslím a ano, tehdy jsem žila v Salvation.
Agent Aimes: Co byste mi o městečku řekla? Pamatujete si na něco neobvyklého?
Pí. Fletcher: Víte... bylo to klidné místo. Jedna silnice tam a jedna ven. Moc přespolních tam nejezdilo, takže jsme byli docela těsná komunita. Myslím, že jsme ani neměli policii víte, protože kdo by jí potřeboval. Žádná zločinnost, ne skutečná. (Pauza) Vždycky tam byly lidi, co povídali zvláštní příběhy, ale znáte to. Oni...
Agent Aimes: Ano?
Pí. Fletcher: Cože? Ahoj? Ahoj?
Agent Aimes: Paní Fletcherová, říkala jste, že lidé povídali příběhy.
Pí. Fletcher: Ach. Mladí chodívali do lesů a pak byli celí rozčarovaní z bůhvíjakých duchů či přízraků, který si mysleli, že tam viděj. (Pauza) Bylo tam pár zvláštních věcí. Nevím, jestli byly vážně zvláštní, nebo mi má paměť zase dává zabrat. Ale víte... někdy, když jste jeli dolů po hlavní, tak jste mohli vidět někoho, jak stojí u svodidel a mává, jen tak. A když jste se pak podívali, tak tam nikdo nebyl. Ale myslím, že to byly jen děti a dělali blbosti.
Agent Aimes: A co střední škola? Dělo se tam něco zvláštního?
Pí. Fletcher: Střední škola?
Agent Aimes: Tam, kde jste učila. Salvationská střední škola?
Pí. Fletcher: A... ano, byla jsem učitelka. Učila jsem gramatiku, myslím.
Agent Aimes: Vzpomínáte si, jestli se nedělo něco zvláštního ve škole?
Pí. Fletcher: Ne... ne, myslím, že nic neobvyklého. Jednou nám zmizelo dítě, myslím. Naposledy jí viděli myslím u bazénu... a pak už je nikdo neviděl. Já si jenom myslím- no, myslím, že se říkalo, že někam utekli. Některé děti byly, víte, problémové. A není nic, co s tím můžete dělat. Možná to pro ně bylo lepší, já nevím. V Salvation mělo pár lidí silná slova a někteří si moc nesedli s mladými.
Agent Aimes: Co tím myslíte?
Pí. Fletcher: No, však víte. Zbožnost byla ve městě důležitá. Bylo nás málo a skoro každý chodil do kostela. Ale jestli si pamatuju dobře, tak jsme tam měli holku, která otěhotněla. Myslím, že... promiňte, o čem jsme to mluvili? Nemůžu... nemůžu si... ahoj?
Agent Aimes: Dívka, která otěhotněla.
Pí. Fletcher: Ano, svobodná holka, byl to docela skandál. Už si nepamatuji, co se jí stalo, ale vím, že hodně lidí z toho bylo znepokojených. (Pauza) Víte, nevzpomínám si na jméno té dívky... ne, ne... ale pamatuju si, že za mnou přišla a ptala se na něco, prý slyšela něco zvláštního. Byla těhotná a svobodná. Byl to docela skandál a nechtěl- no, nechtěla, aby kluci viděli... říkala, že na bělidle slyšela bouchání. Jako kdyby někdo bušil... bušil do něčeho... nechtěla aby... kluci... nechtěla aby-
Agent Aimes: Paní Fletcherová?
Pí. Fletcher: Promiňte, nějak mi to nemyslí. Ona, no, ona říkala, že občas vídá věci, ale o tom nic nevím. Taky... no, nevím jestli se mi to jen nezdálo, ale pamatuji si, že mi říkala ahoj, hrozně často. Vždy najednou a ne jako pozdrav. Bylo to jako by to bylo jediný slovo, který by kdy znala... na chvilku, jakoby... to bylo vše, co... ahoj?
Agent Aimes: Je ještě něco, co byste si o Salvation pamatovala?
Pí. Fletcher: Já… (Pauza) všechno mi to splývá, po takový době. Myslím, že jednou... jednou, když... ach, no, někdo našel dívk... možná, že stejn... já nevím, ale byly pověšené na stromech, jako oběšené. Myslím, že to brali jako sebevraždu, jedna z roztleskávaček ale no, byl to někdo kdo... no, já nevím proč by něco takového dělaly. Měly vzkaz, no, napsaly na něj... něčím napsaly... promiňte já, no ten vzkaz v dlaních. Chtěli po mě, abych se na něj podívala, kvůli rukopisu a tak.
Agent Aimes: Co tam stálo?
Pí. Fletcher: Víte... jestli si dobře pamatuji, tak na jednu stranu jen něco namalovaly. Jako budovu, ale takovou divnou... nepamatuji si proč. Na té druhé bylo jenom jedno slovo, psané pořád dokola a dokola. Nevím co to bylo za slovo, myslím, že to bylo mokré nebo... nebo něco, co nešlo dobře číst. Divný, teď když se nad tím zamys... zamyslím... je zvláštní napsat takovou věc před smrtí. Nemyslíte?
Agent Aimes: Vzpomínáte si na něco z týdne, kdy vás evakuovali?
Pí. Fletcher: Ne, ne, víte... výpary byly ten týden hodně silné, z té továrny myslím. Říkali, že budeme mít halucinace a já je rozhodně měla... Viděla jsem, viděla jsem věci. Viděla jsem... no, jednou jsme si představovala dítě, jak levituje pozpátku do zdi a pak... pak, víte se, no... udusily. Slyšela jsem jeho křik a bušení do zdi, všichni to slyšeli. Byla to... zvláštní halucinace. Přestal... promiňte, co, že tady teď dělám?
Agent Aimes: Jen si povídáme paní Fletcherová. Jsme tu z pojišťovny. Mluvila jste o halucinacích, pamatujete? O tom chlapci ve zdi?
Pí. Fletcher: No jistě, omlouvám se, nepamatuji si to už moc dobře. Ale ty halucinace... viděla jsem chlapce zaplout dovnitř a pak jsme neslyšeli už nic jiného. Když se nad tím zamyslím, tak to je zajímavé. Ty halucinace byly velmi jasné, on... no víte, on brečel hodně dlouho a zněl tak vyděšeně, ale... no... víte... já si nepamatuji, že by mě to trápilo. Myslím... myslím, že to byl jen, ehm žert.
Agent Aimes: Ještě jedna otázka, paní Fletcherová. Po tom zemětřesení se našla místnost pod školním sklepem, blízko bazénu. Víte o tom něco?
Pí. Fletcher: (Nepohodlně sebou škubne) Ne, nikdy- nikdo do té místnosti nikdy nechodil, jen údržbáři, myslím. Je to jen sklad. Ale... (Pauza) víte, myslím, že se mě ta dívka na tu místnost jednou zeptala. Říkala, že... no... že z ní něco slyšela. Hodně jí to zajímalo, myslím ještě před tím, než... no, to je jedno. Ale nevím, možná si to nepamatuji dobře. Něco ano- některé halucinace tedy. Ale víte co, řekli nám, že nad tím nemáme moc přemýšlet, tak se o to snažím, ale... vím, že někteří co nad tím přemýšlejí, tak se nemají moc dobře.
Agent Aimes: Děkuji za váš čas paní Fletcherová. (Zvedne se ze židle) Vlastně je tu ještě jedna věc. Co si myslíte o tomhle? (Ukáže subjektu obraz zachycující devět neidentifikovaných ženských postav.)
V tu chvíli subjekt viditelně zbledne a zalapá po dechu.
Pí. Fletcher: Ano... ano. To jsou- To jsou roztleskávačky. (Pauza) Bylo jich ale, ehm, no, nechte mě se zamyslet... bývalo jich ale deset, myslím. Tedy pokud se něco jedné z nich nestalo, určitě jich bylo deset.