SCP Nadace

Info

[フレーム]

Operace Anthropoid byla fiasko. Když se na to podíváme zpětně, v kontextu událostí, které následovaly, je hrozné říct, že situace mohla být i mnohem horší. Já osobně jsem vždy byl zastáncem toho, že úkolem Nadace je vždy na prvním místě chránit a nemohu tedy říct, že bych schvaloval takzvané "přípustné ztráty", ke kterým během operace došlo.

Tolik obětí, dvě celé vesnice a mnoho dalších lidí, o jejichž skutečném osudu si sami nejsme jistí. Samozřejmě byla situace roku 1942 jiná. Nadace byla již několik let zaměstnána sedmou okultní válkou a naše tehdejší československá větev byla na kraji svých možností. Již několik let vedli naši zbývající agenti v protektorátu marný boj s nacistickými okultisty.

Když nám agenti Spojenecké Okultní Iniciativy sdělili, že nový zastupující říšský protektor, je ohýbač reality, byl to pro mnohé z nás poslední pomyslný hřebíček do rakve naší větve. Naší jedinou nadějí bylo odstranit pohlavára dříve, než si uvědomí plný rozsah svých schopností.

Štěstí bylo na naší straně, vzhledem k připravované Operaci Anthropoid, která měla stejný cíl, jako my. A jak už má Nadace ve zvyku, nasadila k operaci svého vlastního agenta. Agent Kubiš měl unikátní zkušenosti díky svému zážitku s ontokinetickými jevy při bojích na Loiře a navíc se již znal s druhým členem týmu, rotmistrem Jozefem Gabčíkem.

V prosinci 1941 byli oba dva vysazeni v Protektorátu, spolu s dalšími dvěma parašutistickými týmy, Silver A a Silver B, které ovšem neměly s cílem této mise spojitost… prozatím.

Okamžitě po přistání nastaly první komplikace. Rotmistr Gabčík si poranil nohu a tým byl navíc vysazen o 100 kilometrů vedle. Nicméně se oběma podařilo situaci vyřešit a bez větších potíží se dostat do Prahy.

Nebudu zde zacházet do přílišných detailů ohledně celého plánování samotného atentátu, které trvalo téměř pět měsíců. Je pouze třeba zmínit, že tým navázal několikrát kontakt s protinacistickými skupinami, které jim v mnoha situacích pomohly. Co ovšem stojí za zmínku, je část těchto setkání, která pochopitelně nemůže být známa veřejnosti.

Ve svých zprávách se Agent Kubiš opakovaně zmiňuje o jisté ženě jménem Anna Slováčková, která údajně věděla o jejich plánu a chtěla týmu pomoci kvůli pomstě za svou vlastní rodinu. Jak bylo o mnoho let později zjištěno, slečna Slováčková patřila k sarkickému kultu, který Ahnenerbe Obskurakorps za války zdecimovala. Agent Kubiš odmítl její přímé zapojení do atentátu, dále se s ní ovšem stýkal.

Atentát samotný měl proběhnout na konci května roku 1942 a probíhal velmi podobně, jako v oficiální verzi, tedy až do bodu, kdy Agent Kubiš hodil plastickou bombu. Dle oficiální veřejné verze byl v tomto momentě Reinhard Heydrich zraněn střepinou a o několik dní později zemřel na infekci z rány.

Ve skutečnosti však bomba neměla žádný účinek.

Bylo to v tomto okamžiku, kdy si Reinhard Heydrich zřejmě uvědomil své schopnosti a jediným štěstím atentátníků bylo, že je nedokázal plně ovládat a většina ohybů reality byla tak čistě následkem jeho podvědomí, které reagovalo na hrozbu. Je pravděpodobné, že ze stejného důvodu se Jozefu Gabčíkovi zaseknula spoušť kulometu. Nemáme přesné záznamy o tom, jak celý incident probíhal, ovšem nějaké informace se dochovaly.

Reinhard Heydrich se rozhodl zastavit vozidlo, ze kterého vystoupil a začal pronásledovat oba členy týmu. Ve vzniklé přestřelce nebyl Heydrich ani jednou zraněn, přestože jej několik ran trefilo. Z nacistických záznamů získaných po válce bylo zjištěno, že během této doby ve stejné oblasti vykolejila projíždějící tramvaj, v jednom z okolních domů vypukl požár a v celé ulici bylo údajně slyšet mnohem více výstřelů, než by mělo být možné. Ale nic z toho se nedá srovnat s tím, co následovalo…

Jediné další zprávy udávají, že rotmistr Jozef Gabčík byl během incidentu vážně zraněn, když se subjektu podařilo jej střelit do stehna. Bylo to v tuto chvíli, kdy cíl pravděpodobně nevědomě vymazal z existence několik tisíc Čechů a kompletně zničil dvě celé obce…

Jak už jsem říkal, tvrdit, že výsledek incidentu mohl být mnohem horší, mi připadá jako pošlapávání památky obětí, které při něm zahynuly, aniž by věděly proč. Nejhorší na celé situaci je to, že si stále nemůžeme být jistí celkovým počtem…

Ale abych se vrátil k průběhu celého incidentu… Bylo to fiasko. Zdálo se, že celá akce selže tím nejhorším možným způsobem, když tu náhle začal Heydrich ve velkém vykašlávat krev a sesul se k zemi. Oba agenti využili této situace k útěku a zanechali zastupujícího říšského protektora jeho osudu.

Je pravda, že Reinhard Heydrich zemřel až 4. června v nemocnici na Bulovce na následky infekce, ovšem až do nedávna nebylo jisté, proč, vzhledem k tomu, že jej žádná ze zbraní, které atentátníci použili, nedokázala zranit. Kdyby tato náhlá situace nenastala, je dosti pravděpodobné, že by dnešní svět byl velmi rozdílný od toho, jak jej známe.

Až dnes konečně víme, komu máme za tuto náhodu poděkovat a jak vždy říkám, pomoc přichází vždy z těch míst, ze kterých ji nejméně čekáte. Jak už jsem říkal, slečna Slováčková, se kterou se Agent Kubiš několikrát setkal, patřila k sarkickému kultu a byla zřejmě schopná přivodit Reinhardu Heydrichovi silnou infekci vnitřních orgánů, zatímco byl příliš soustředěný na boj.

Ve finále to tedy nebyli jenom speciálně vycvičení agenti britských tajných služeb a Nadace SCP. Byla to i sarkická kultistka, kdo zabil Reinharda Heydricha a zachránil svět.

Bohužel při následném útoku jednotek Ahnenerbe Obskurakorps zahynuli jak Agent Kubiš a rotmistr Gabčík a ostatní parašutisté, kteří s nimi spojili síly, tak slečna Slováčková, která se po atentátu ke skupině přidala a bojovala po jejich boku v kostele svatých Cyrila a Metoděje.

Všichni členové týmu byli posmrtně vyznamenáni nejen za svou odvahu a službu vlasti, ale také za záchranu české větve naší Nadace a celého světa. Protože bez jejich oběti bychom tu dnes nebyli.

Již několikrát jsem v tomto dokumentu vyřknul svůj názor na znevažování obětí a větu "mohlo to skončit mnohem hůř". Muž na mém postu by asi měl být mnohem profesionálnější, schopný oddělit se od těch hrozných věcí, se kterými se musí Nadace neustále vypořádávat, a nebýt sentimentální. Ale dle mého názoru by mezi námi měli být i tací, co dokáží ocenit jak málo stačilo a všechno by bylo jinak.

Pomoc přichází vždy z těch míst, ze kterých ji nejméně čekáte

— ČROD-02