[フレーム]
Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/scp-2254
Autor: djkaktus djkaktus
Překladatel: AiryPatotie AiryPatotie
[フレーム]
Kaňon Little River poblíž města Fallon v Alabamě a primární místo manifestace SCP-2254.
Speciální Zadržovací Procedury: SCP-2254 je zadrženo ve městě Fallon v Alabamě. Zatímco kvůli své nehmotné povaze nebylo možné umístit SCP-2254 do jakéhokoli dlouhodobého zadržovacího zařízení, byla izolace SCP-2254 ve Fallonu byla výměnou za trvalé zadržení entity shledána jako přijatelná míra jejího vystavení.
Úkolem agentů Nadace začleněných do místních pořádkových složek je identifikovat anomální těhotenství, k nimž došlo v důsledku vlivu SCP-2254, a zavést do pitné vody postižené osoby vyhovující dávku mifepristonu i prostaglandinů za účelem vyvolání interrupce. Díky tomuto protokolu se míra manifestací SCP-2254-1 od okamžiku objevení SCP-2254 výrazně snížila.
Další uplatňování Protokolu Černé úterý je pro pokračující zadržování SCP-2254 zcela nezbytné.
Aktualizované Memorandum o Zadržení: Dle nadačního Protokolu 2513.99 bylo probíhající zadržování SCP-2254 převedeno pod jurisdikci Projektu PARAGON. Veškeré ostatní stávající zadržovací procedury zůstávají i nadále v platnosti.
Popis: SCP-2254 je nepřátelská, masivní, nehmotná entita nacházející se ve městě Fallon ve státě Alabama. SCP-2254 je pouhým okem neviditelné a lze jej spatřit pouze pomocí infračervených kamer. SCP-2254 má podobu bizarně deformovaného humanoida, vysokého zhruba 12,8 m, s extrémně protáhlými pažemi a šesti nohama, pokřiveným krkem a obličejem, hustými vlasy po ramena a silně zohyzděnými genitáliemi. Kůže SCP-2254 je tmavá a skvrnitá a vyjma šesti očí uspořádaných do dvou svislých sloupců po třech na každé straně postrádá obličej SCP-2254 jakékoliv rysy, včetně nosu a úst. Jediným dalším charakteristickým znakem SCP-2254 je piktogram písmene "J" umístěným nad srdcem, jenž byl zřejmě vypálen do jeho čela.
Zpracovaný snímek SCP-2254 pořízený infračervenou kamerou.
SCP-2254 je zdánlivě schopno ovlivňovat lidské rozhodování tím, že mění kognitivní schopnosti a manipuluje mladé lidi (obvykle mladší 20 let) ke kopulaci, kteří by k ní jinak nebyli ochotni. Tento efekt se projevuje jako údajný "snový stav", kdy jsou postižení jedinci ve stavu lehké ovlivnitelnosti a silného vzrušení polo-nevědomě přivedeni k sobě, aby vykonali pohlavní styk. Tyto svazky zpravidla vždy končí oplodněním, nicméně vliv SCP-2254 může být narušen aplikací slzotvorných činidel (např. slzného plynu) nebo čpavkových inhalantů. Subjekty zbavené vlivu SCP-2254 během kopulačního aktu obvykle projeví určitý zmatek a nepřátelství vůči zdroji vyrušení, které však časem odezní. Postižené subjekty rovněž nevyjadřují žádnou lítost nad daným milostným aktem, ačkoli v současné době není známo, zda je i toto způsobeno povahou účinku SCP-2254.
SCP-2254 se obvykle zjevuje u vodopádů Little Rock Canyon poblíž Fallonu, nikoli však v pravidelných intervalech. Předpokládá se, že výskyt SCP-2254 je pravděpodobnější v noci, kdy je volně k dispozici více cílů odpovídajícího věku, které spolu mohou sexuálně interagovat, ačkoli tato domněnka dosud nebyla potvrzena. Po manifestaci se SCP-2254 vydá směrem k libovolnému seskupení cílů a potenciálně je může přesvědčit, aby se přesunuly k jiným cílům ve snaze přimět více subjektů k pohlavnímu styku.
Jakmile se alespoň jedna dvojice cílů setká na jednom místě a přistoupí k pohlavnímu styku, SCP-2254 skloní svůj obličej na úroveň páru (nebo skupiny) a bude na ně bez mrknutí zírat, dokud akt neskončí. V ojedinělých případech, kdy nedojde k inseminaci, se SCP-2254 po určitou dobu zdrží nad dvojicí, během níž spolu dvojice nebude prakticky vůbec komunikovat. Po určité době SCP-2254 opět sklopí obličej a sexuální akt započne nanovo. Dosud nebyly zaznamenány žádné případy, kdy by během této druhé fáze nedošlo k inseminaci. Přestože se šance na početí tímto způsobem nikterak neliší od případů obvyklých, existuje značná pravděpodobnost (>68 %), že matka otěhotní s anomálním plodem označovaným jako instance SCP-2254-1.
U subjektů, jež vlivem SCP-2254 anomálně otěhotněly, dochází k rapidnímu růstu struktury jejich plodu SCP-2254-1, který velmi rychle nabude nelidských rysů. Tyto plody se svou genetickou výbavou plně neshodují ani s jedním z rodičů a místo toho se více podobají hypotetickému proto-člověku či ranému lidskému předkovi s řadou stejných deformovaných znaků jako v případě SCP-2254. Během svého vývoje odebírají instance SCP-2254-1 svým matkám stále více zdrojů a nechávají je tak hladovět, aby podpořily svůj vlastní urychlený vývoj. Instance SCP-2254-1 negativně ovlivňují vnímání své biologické matky, která se, nehledě na skutečnost, že ji instance SCP-2254-1 stravuje zevnitř, stane vůči svému potomku vášnivě obranářskou.
SCP-2254-1 během pitvy. Přibližný věk činí osm dní od početí.
Instance SCP-2254-1 obvykle nezabíjejí svou hostitelskou matku před vlastním porodem, nicméně během samotného porodu způsobují značné škody, které mohou vést až k matčině smrti následkem vykrvácení z vaginálního kanálu. Navzdory procesu těhotenství a porodu, který zanechává matku vyčerpanou a extrémně podvyživenou, zasažené matky obvykle nejsou schopny rozpoznat anomální povahu instancí SCP-2254-1 a starají se o ně, jako by se jednalo o normální lidské novorozence, a to včetně jejich každodenního kojení. Instance SCP-2254-1 jsou neobyčejně sexuálně násilnické a pokusí se znásilnit, zmrzačit a zkonzumovat jakéhokoli živého tvora, který je vyruší, zatímco jsou se svou matkou.
Matky budou zpravidla pokračovat v kojení instancí SCP-2254-1 (obvykle se během jednoho porodu narodí svě až tři), dokud samy nezemřou, typicky v důsledku těžké podvýživy či zástavy srdce, nebo dokud instance nedosáhnou dospělosti. V případě smrti matky instance SCP-2254-1 zkonzumují její mrtvolu a poté se ukryjí v jakémkoli dostupném krytém prostoru, a to včetně opuštěných budov, lesů, vrakovišť atd. Předpokládá se, že nezadržené instance SCP-2254-1 jsou za posledních patnáct let příčinou nejméně třiceti nahlášených sexuálně motivovaných úmrtí.
Dodatek 2254.1: Objevení
SCP-2254 bylo objeveno poté, co amatérský fotograf z Fort Payne v Alabamě náhodou pořídil záběry SCP-2254 prostřednictvím objektivu infračervené kamery. Zástupci Nadace záhy zajistili perimetr kolem města, načež začalo čtyřměsíční období průzkumu a vyšetřování. Bylo zjištěno, že SCP-2254 není možné zadržet běžnými metodami, a poté, co bylo SCP-2254 sledováno až do Birminghamu v Alabamě, kde následovalo jednoho z místních obyvatel města, který se do něj nedávno přestěhoval, byly implementovány programy, které měly za cíl odradit zasažené osoby od vycestování za hranice města Fallon. Více informací k tomuto tématu viz v Dodatku 2254.2.
Dodatek 2254.2: Protokol Černé úterý
Protokol Černé úterý byl vypracován za účelem cíleného a účinného oslabení místní ekonomiky města Fallon v Alabamě, aby bylo možné omezit pohyb zdejšího obyvatelstva a kontrolovat působení SCP-2254. Protokol Černé úterý je založen na pěti základních principech:
- Snížení výdaje na úrovni státu pro místní školy a další vzdělávací programy
- Omezení působení médií, která oslavují nebo glorifikují městský způsob života
- Zvýšení vystavení heroinu a dalším opiátům
- Snížení ceny alkoholu a tabáku
- Prosazování doktríny "rodina především" vycházející z evangelikalismu, která klade důraz na rodinnou strukturu, v níž jsou starší členové rodiny pověřeni péčí o děti, zatímco mladší mohou nadále pokračovat v plození potomků.
Protokol Černé úterý rovněž stanovuje, jak se má do budoucna zacházet s pěti ženami z Fallonu, které již ve městě nežijí a které SCP-2254 příležitostně navštěvuje. Všem těmto ženám ve věku 16-29 let je prostřednictvím vodovodního potrubí podávána výše zmíněná směs mifepristonu a prostaglandinů, která brání otěhotnění. Této terapie si nejsou vědomy, a přestože se neschopnost počít děti výrazně podepsala na jejich duševním zdraví, protokol značně snížil jejich šance na početí instance SCP-2254-1 a taktéž tím zredukoval počet narozených instancí mimo Fallon na nulu.
Dodatek 2254.3: Rozhovor
Následuje rozhovor agenta Lamiera vydávajícího se za investigativního novináře s místní ženou jménem Kate Barnettová. Paní Barnettová byla dvakrát předmětem anomálního početí způsobeného vlivem SCP-2254, přičemž v prvním případě se narodily dvě instance SCP-2254-1, zatímco druhý případ byl odchycen a ukončen v důsledku současných zadržovacích opatření.
[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]
Agent Lamiere: (Odmlka) …taak, a nahráváme. Děkuji, že jste si na mě udělala čas, paní…?
Paní Barnettová: Ach, Kate. Kate Barnettová. Ale za svobodna jsem byla Kate Forrestová.
Agent Lamiere: Skvělé, skvělé. Když jsem vám volal, ptal jsem se na některé věci, na které jsem narazil ve vaší anamnéze.
Paní Barnettová: Mluvíte o mých dětech.
Agent Lamiere: Ano. Kolik jste říkala, že jich máte?
Paní Barnettová: No, je tu Daniel, a Bub, a dvojčata, a pak malá June, která zemřela. Čekala jsem ještě jedno, ale ani to se nakonec nevydařilo.
Agent Lamiere: Ano, skvělé. Můžete mi povědět o něčem neobvyklém, čeho jste si třeba u dvojčat všimla? Myslím něco zvláštního na tom, jak byla počata.
Paní Barnettová: Myslíte ohledně jejich otce? Je to budižkničemu. Měli jsme jednu blbou opileckou noc, pak jsem se nechala zbouchnout a on utekl. Nechtěl s nimi mít nic společného. Nebýt Jacka, bylo by po nich.
Agent Lamiere: Jack?
Paní Barnettová: Jo. Jack je to jediný, co kdy mohli považovat za otce. A to je dobře, protože je zatraceně lepší otec, než by kdy byl Mason.
Agent Lamiere: Kdo je Jack?
Paní Barnettová: On je… (na chvíli zaváhá) viděl jste někdy něco ve snu a pak jste to viděl ve skutečnosti a prostě jste věděl, že je to to samé? Tak to je Jack. Přišel za mnou tu noc, kdy mě Mason zbouchnul, a byl s těma svýma blonďatýma vlasama a očima tak krásnej. On ví, jak se správně chovat k ženám. Řekla jsem mu, že Mason odešel a že si myslím, že jsem s ním otěhotněla, a Jack řekl, ať si z toho nedělám těžkou hlavu. Že se o to postará.
Agent Lamiere: Jak jste zjistila, že jste těhotná?
Paní Barnettová: To je jen mateřská intuice. Někdy to prostě víte. A já to věděla a Jack to věděl taky. Ale řekl mi, že všechno bude v pořádku a že se o moje děti postará.
Agent Lamiere: Chápu. Jak dlouho se s Jackem znáte?
Paní Barnettová: No… asi už od dětství. Možná tak od deváté třídy, to se mi narodil Daniel. Jack tam tehdy byl. Moc toho tenkrát neřekl, jen to, že jsem jeho výjimečná holčička a že tu ještě nějakou dobu bude. Když Dan vyrůstal, moc u toho nebyl, ale byl tady, když se narodila dvojčata, a pak zase, když jsem potratila. Bože- (popotáhne) byl z toho tak smutný. Brečela jsem a brečela a on mě jen držel za ruku a říkal: "No tak, to je v pořádku. Pořád jsi moje výjimečná holčička."
Agent Lamiere: Jste jediná osoba, která zná Jacka?
Paní Barnettová: Hmmmmm… To si nemyslím. Myslím, že skoro všechny holky tady znají Jacka. On je prostě taková opora pro všechny, víte? Jako by věděl, jaké to je, chtít být matkou, a je tu prostě proto, aby bylo všechno v pořádku. Pro některé z nich je to jen Jack, ale… (smích) mezi náma, je to jen můj Jack.
Agent Lamiere: Rozumím. Chtěla byste ještě něco dodat?
Paní Barnettová: Neřekla bych. (Pozastaví se) Hele, vypadá to, že o tomdle víš fakt hodně. Nenarazil jsi někdy na Jackovy bratry?
Agent Lamiere: Bratry?
Paní Barnettová: Jo. Myslím, že se všichni jmenují Jack, každý je ale tak trochu jiný. Jack se jich bojí. Já taky, ale nikdy jsem je ještě neviděla. Už jen z toho, jak o nich mluví, je jasný, že jsou zlí.
Agent Lamiere: Zlí? Jak zlí?
Paní Barnettová: Nevím. Vím jen, že Jack se vždycky usmívá, jen ne když mluví o svých bratrech. To se pak neusmívá vůbec.
[KONEC ZÁZNAMU]