Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/scp-1976
Autor: Autor původní Třídy roku '76
Překladatel: Modular Modular
[フレーム]
Objekt #: SCP-1976
Třída Objektu: Safe
Speciální Zadržovací Procedury: SCP-1976 musí být zadrženo ve standardní zadržovací cele určené pro humanoidy, nacházející se v křídle Safe SCP Oblasti-77. Zaměstnanci vstupující do zadržovací cely SCP-1976 musí mít na sobě brýle se zbarvenými skly, aby se předešlo nechtěnému očnímu kontaktu s SCP-1976. Veškeré fotografie a videa vyobrazující SCP-1976 musí být okamžitě zničena, potažmo veškerá nově vzniklá média musí být považována za nižší prolomení zadržení.
Popis: SCP-1976 je humanoidní organismus, přibližně 2 metry vysoký a vážící 120 kilogramů. Pokud se na něj subjekt dívá, začne ho subjekt považovat za osobu zodpovědnou za jeho stvoření, dospělého muže jménem ████ ██████, v přetrvávajícím vegetativním stavu. Na zádech má vytetovaný text v angličtině. viz. Dodatek.
Pokud se na SCP-1976 podívá člověk v pubescentním věku, ať už osobně, či skrze jeho vzezření na fotografii či videu, začne bezprostředně a natrvalo věřit v to, že je SCP-1976 jeho otec, který byl těžce zraněn při nedávné nehodě. Subjekty se vždy pokouší všechny ostatní v okolí upozornit na stav jejich otce, což vede k ovlivnění dalších subjektů efektem SCP-1976. Pokud se osoba ovlivněná SCP-1976 setká se svým opravdovým otcem, subjekt ho nebude schopen poznat a dále na něj reagovat, jako kdyby se jednalo o cizince. Subjekty, jenž nikdy neměli žádnou otcovskou figuru, jejich otec zahynul, či vyrůstaly bez otce již od útlého dětství, nebudou nijak ovlivněny.
Pokud SCP-1976 ovlivňuje více subjektů najednou, každý z nich bude věřit, že SCP-1976 je otcem pouze jednoho z nich. Subjekty začnou vynášet logické argumenty na další ovlivněné, pokoušejíc se použít vzhled jejich vlastní interpretace SCP-1976 jako důkaz pravosti jejich tvrzení. Když tyto pokusy neustále selhávají, subjekty se pokusí vzít SCP-1976 silou, obracejíc se někdy na vyšší autority v okolí, aby toho dosáhli.
SCP-1976 bylo objeveno 17/9/1976. Došlo k tomu po masovém zmatení v místní nemocnici způsobeném efekty SCP-1976, o němž se doslechli Nadační zvědi. Vyšetřování původu SCP-1976 odhalilo, že SCP-1976 bylo vzato do nemocnice z adresy obytného domu v Huntingtonu, v Západní Virginii. Z této adresy byly získány mnohé dokumenty, přičemž sousedům a rodinným příslušníkům byla podána amnestika.
Dodatek: Předpokládá se, že následující text byl vytvořen Alanem ██████, bývalým učitelem, jenž zemřel na nádor mozku 2 měsíce před zajištěním SCP-1976. Vyšetřování souvislostí mezi jedincem a možnými zájmovými skupinami nepřineslo žádné podstatné výsledky. Je možné, že je pan ██████ napojen na Syncope Symphony.
Jen jsem chtěl být se svými dětmi. Jsou na to moc mladí. Jess je 13 a Liz teprve nedávno bylo 12. Jen jsem chtěl, ať mají otce, který by byl u nich, až vyrostou a ať má Margaret manžela. Když jsme se dozvěděli o tom nádoru, chtěl jsem s nimi strávit co nejvíc času by jen šlo. A taky jsem tak udělal. Za posledních pár měsíců jsme se sblížili víc, něž kdy jindy. Ale moje hlava se dál a dál zhoršuje a mé poslední dny se blíží. Zasloužili si víc, než jen pár fotek a vzpomínek na mě.
Začal jsem s věcmi z mého mládí. Nebylo toho samozřejmě tolik, kolik jsem toho měl tehdy, ale muselo se to stát. Dostal jsem to tělo z krematoria. Pracoval jsem tam, takže ani nebyl takový problém tam vniknout. Dejte mi minutku, bolí mě hlava, zatímco tohle píšu. Zvoní mi v uších. Tak hlasitě a čistě. Není to zvonění. Slyším, jak kdysi zpívávaly mé děti.
Netrvalo to tak dlouho udělat. To byl nejspíš ten problém. Nestrávil jsem na tom dostatek času. Neujistil jsem se, že je to tím, čím to má vlastně být, místo toho co to bylo ve skutečnosti. Nemohl jsem to už předělat, ale mohl jsem to tehdy ještě zničit.
Když jsem to přinesl domů, řekl jsem, že jsem záchranář, že jsem jim přinesl "Alana" z té nehody. Byla to naprostá blbost, ale ten efekt měl ty mé lži udělat uvěřitelnými. Ale když jsem tu věc ukázal Liz a Jess… ptali se, kde je jejich táta. A Margaret si myslela, že to je její otec. Ptaly se mě, kde je jejich táta, ale já jsem jim to nemohl říct. Stále plakaly a já plakal s nimi, až jsem musel odejít. Nikdy jsem se nevrátil. Nemělo jim to navždy vzít otce. Dělal jsem to pouze pro své děti.