SCP Nadace

[フレーム]

Test 01-A – Datum 5.05.2010

Subjekt: Zaměstnanec Třídy D D-341
Procedura: Vitrína byla personálem sundána a SCP-029-CS bylo ukotveno k podstavci stahovacími páskami. D-341 se měl přibližovat k subjektu a popisovat, co cítí.
Výsledky: D-341 se pomalu přibližoval k subjektu. 15 metrů od subjektu pociťoval husí kůži a vstávání chlupů na svém těle. Šel dál. 10 metrů od citronu cítil mravenčení v rukách. Na vzdálenosti 7 metrů se D-341 zastavil a začal si stěžovat na prudkou bolest hlavy. Najednou začalo SCP-029-CS slabě světélkovat. Čím blíže šel subjekt k SCP-029-CS, tím více zářil. 5 metrů od subjektu mu všechny vlasy na hlavě stály a D-341 se vyzvracel. I přes jeho protestování mu bylo nařízeno jít dál pod pohrůžkou terminace. Když byl 1 metr od SCP-029-CS, citron už zářil oslepujícím světlem. D-341 si stoupl 1 metr od subjektu a upřeně na něj minutu zíral. Najednou natáhnul ruku a dotknul se objektu. SCP-029-CS vydalo velmi silný elektromagnetický pulz, který vyřadil z provozu veškerou elektroniku v okolí 15 kilometrů a během následujících 5 dnů subjekt nevydával žádné napětí. Zaměstnanec Třídy D D-341 namístě zemřel. Všichni zaměstnanci v okolí 0,5 km od SCP-029-CS dostali silné bolesti hlavy, občas spojené s halucinacemi, či střevními potížemi.

Pondělí 29. dubna 1999
Doktorka Součková mi řekla, ať si začnu psát deník. Jsem snad nějaká malá holka, která si potřebuje psát deníček?? Prý, že mi to pomůže soustředit se a nezapomínat na různé věci. Pravda, zapomínám mnohem častěji než dříve a kolegové si ze mě dělají srandu, že senilním, jenomže je mi jen 44 let. Nebo snad za to můžou ty věci, se kterými tady pracujeme? I tak si myslím, že se mi deník bude hodit. Dnes se nic zajímavého nestalo. V laboratoři pořád pracujeme na té nové ultraodolné slitině pro vojenskou divizi. Možná se plánuje další útok na Nadaci(?), ale nám o tom nic neříkají. To, že byl nějaký útok, většinou poznáme maximálně tak, že k nám přivezou několik anomálních objektů najednou. Většinou se to stává asi tak každé 2 roky, každopádně útoků je víc, protože ne všechny se vydaří. Já osobně proti Nadaci nic nemám, ale musím se tvářit, že jsem jako ostatní zde v Chaosu. Že bojuji proti klamu tohoto světa vytvořeného Nadací, že vytvoříme nový lepší svět bez Nadace a bez jakýchkoliv iluzí. Je mi líto Personálu třídy Alfa, jsou to většinou zlomení lidé a bezdomovci, kterým Povstání nabídlo jedinou naději, a kteří neví, co je čeká. Jenomže jsem vystudoval Biochemické inženýrství a našel jsem uplatnění zde. Začínal jsem jako pokusný králík a postupně jsem se vypracoval. Teď jsem vedoucí výzkumného týmu.

Čtvrtek 2. května 1999
Dnes jsem se zdržel v práci, protože tomu kreténovi Stránskýmu zase něco vybouchlo a zaprasil tím celou laboratoř. Můj nadřízený Hašek mě za to seřval, že "to se u nás nesmí stávat" a "ještě jednou a půjdeš bojovat do terénu proti nadačním imperialistům." Fakt ho nesnáším. Jana na mě doma zase vyjela, že jí štve, jak pořád chodím pozdě, a že nemám vůbec čas na rodinu. Slíbil jsem jí, že o víkendu pojedeme s Ondrou na Lipno. Manželka samozřejmě neví, kde pracuju. Lžu jí o tom, že pracuju ve Výzkumném ústavu, a protože není podezřívavá, tak mi to i vychází.

Pondělí 6. května 1999
Pondělí. Jak já nesnáším pondělky. Vždycky po víkendové pohodě přijde shon a stres. Dnes náš výzkumný tým dodělal tu slitinu a měli jsme ji otestovat, jenže… Je hrozně moc odolná, to jo, ale dokáže se roztavit už při 40°C!! Jednoduše řečeno je úplně k hovnu! A nejhorší na tom je, že vojenská divize s tím už počítala a já jsem vedoucí výzkumného týmu, takže na mě od Nováka a ostatních nadřízených budou lítat hromy a blesky.

Středa 22. května 1999
Teď jsem pár týdnu do deníku nic nenapsal, protože jsem ho ztratil. Jak jsem již na začátku psal, začínám být senilní. Našel jsem ho v ložnici v šuplíku.
Problém s "ultraodolnou" slitinou se nakonec vyřešil, když na ni Stránský omylem vylil nějakou neznámou látku. Teď to funguje skvěle a vydrží to i vysoké teploty.
Nedávno si mě na kobereček zavolal důstojník Adamec. Byl více než spokojen s tou slitinou a řekl, že by potřeboval ještě něco. Vojáci Povstání Chaosu prý potřebují nějaký napájecí zdroj, až budou v terénu. Na nabíjení vysílaček a ostatních věcí. Klasické baterie často přestanou fungovat bez zjevné příčiny, i když ještě nejsou vybité, takže mě a můj výzkumný tým nechá nějaký zdroj vyrobit.
Bude to chtít za měsíc.

Středa 6. června 1999
Uplynuly dva týdny a my nemáme nic. Vůbec nic. Zkoušeli jsme to s plutoniovou baterií, Honza, který se vyzná v magii, zkoušel nějak přeměnit normální baterii, dokonce jsme zkoušeli zmenšit autobaterii. Vše bez úspěchu.
Včera měl náš Ondra sedmé narozeniny. Dal jsem mu k nim Velkou Knihu Pokusů a byl z ní nadšený. Janě se to nelíbilo, bála se, že si Ondra něco udělá, anebo že zaneřádí náš byt. Když jsem přišel domů, strkal v kuchyni nějaké dráty do citronu. Když jsem se ho zeptal, co to má dělat, tak odpověděl, že to vyrábí elektrické napětí. Bingo! To by šlo! Pitomej citron! Hned jsem začal vymýšlet, jak z toho dostat co nejvíc elektřiny.

Čtvrtek 7. června 1999
S týmem jsme se dali do práce a už večer jsme z citronu získali 5krát větší napětí, než by mělo být normálně! Docílili jsme toho zvýšením kyselosti a použitím jiných kovů, jako elektrody. Každopádně je to pořád hodně málo, a navíc nám dochází čas.

Úterý 11. června 1999
Pomocí nějakých anomálních objektů, které jsme měli k dispozici, jsme dokázali napětí zvýšit na 1 kilovolt. A zvyšovat to budeme dál!

Pondělí 17.června 1999
Máme to! Nakonec náš citron dosáhl hodnoty 6,3 kilovoltu a shodli jsme se, že to je až až. To bude Hašek a spol. čumět! Do odevzdání nám zbývají ještě tři dny, takže pojedu s rodinou k tátovi na chalupu. Odpočinek bych si zasloužil.

Pátek 22. června 1999
Do prdele, do prdele, do prdele!! Jak jsem už říkal, dnes jsem měl odevzdat hotový projekt. Citron jsem přinesl v tašce před důstojníka Adamce, a když jsem ho vyndal, tak začal silně zářit. Pamatuji si, že jsem se ho nedotýkal rukama, prostě jsem ho z tašky vyklopil na stůl. Pak štěknul něco, jako že "Co to má sakra být? Dal jsem ti na práci důležitý úkol a ty mi přineseš ovoce?" Chápu ho, kdybych do někoho vložil své naděje a on by mi na stůl vyklopil citron, tak bych na něho taky takhle reagoval. Jenom na něj zíral. Já mu samozřejmě vysvětloval, jak to funguje, výhody používání citronu jako napájecího zdroje, dokonce jsem mu prozradil, jak bychom mohli vyrábět tisíce kusů za týden. A pak se to stalo. Vzal ten citron do ruky. Chvíli jsem nevěděl, co se děje, citron začal hrozně silně zářit a začala mě silně bolet hlava jako při kocovině. Po chvíli zář ustala a já viděl, jak Adamec leží na zemi. Nejdřív jsem si myslel, že ho to jen omráčilo, jenomže nedýchal a nenahmatal jsem mu tep. Hned jsem zavolal lékaře, aby s ním něco udělali, jenomže bylo už moc pozdě.
Pak si mě před sebe zavolali nadřízení a vyslýchali mě. Nelhal jsem jim. Věděl jsem, co by následovalo, kdyby mi dokázali vinu. Už jsem si myslel, že jsem z toho venku a že se to zapíše jako nehoda, ale pak přišel Hašek s tím, že by se to mělo ještě řádněji prošetřit. Určitě sežene nějaké důkazy, že za to mohu.
My dva se nesnášíme už pěkně dlouho, vlastně už od vysoké školy. Vždycky ho štvalo, že jsem ve všem lepší než on, že jsem měl lepší známky a že jsem chodil s holkou, která se mu líbila. Po škole jsem si myslel, že ho mám z krku, ale když jsem pak přišel do Povstání, narazil jsem na něho. Chtěl, abych byl pod ním, aby si mě mohl pořádně vychutnat. Když má příležitost, snaží se mě znemožnit, degradovat. A teď mě chce usvědčit z vraždy.
Nakonec rozhodli, že mě pozítří čeká soud. Do té doby musím být tady, abych neutekl. Musel jsem zavolat manželce, že mám nečekaně odletět na nějaké jednání do Moskvy. Není to moc uvěřitelná lež, ale lepší než jí říct pravdu.
Dali mě do cely, ve které je jen záchod a postel. Zítra mě čeká výslech. Jak já se na to těším.

Sobota 23. června 1999
Na té tvrdé posteli jsem se vůbec nevyspal a hned v šest ráno mě budili na výslech. Dostavil jsem se tam úplně rozlámanej a pustili mě po třech hodinách. Do pěti odpoledne se nic nedělo, jen jsem se pokoušel spát na své posteli. Pak ke mně přišel doktor Lusák. Ptal jsem se ho, jak to se mnou vypadá. Odpověděl, že Hašek někde vyhrabal plno důkazů, že jsem ve skutečnosti nadační agent a že to se mnou nevypadá dobře.
Za tuhle nehodu by mě možná degradovali a poslali by mě čistit hovna anomálním zvířatům. Nehody, při kterých někdo umírá, se tu stávají denně.
Kdyby mě z té vraždy usvědčili, tak by mě nejspíš použili jako potravu pro nějaká anomální zvířata, to v tom horším případě. V tom lepším bych měl zadržovat velmi nebezpečné anomálie.
Jenomže to nejhorší nastává, když identifikují agenta SCP Nadace. Nevím toho moc o tom, co se s nimi pak děje. Nejspíš je pak brutálně vyslýchají, a používají jako pokusné králíky. Před několika lety u mě v laboratoři jeden z tajných agentů byl. Takový bledý, černovlasý kluk, který by v tom věku byl na vysoké škole. Byl celkem šikovný, s chemií to uměl a navíc nám docela dost pomáhal. Jednoho dne si pro něj přišli tři chlápci v uniformách a odtáhli ho do výslechové místnosti. Pak jsem jen slyšel, jak křičí a prosí o milost. Pořád si pamatuju, jak jsem ten zvuk cítil v kostech, jak mnou rezonoval.
Když tak na něj vzpomínám, tak mi svým vzhledem připomíná Ondru.
Musím z toho vyváznout živý.

Pondělí 25. června 1999
Je to v háji. Hašek sehnal důkazy, že jsem Nadační agent v přestrojení a já je neměl jak vyvrátit. Dokonce našel kamerové záznamy, jak se stýkám s agenty Nadace a předávám jim informace. Jak to udělal, netuším…
Nakonec se mi povedlo utéct i s citronem, který tam byl jako důkazní materiál. Už vím, co Adamce zabilo. Ten citron se neustále nabíjí, a když je moc nabitej, tak vypustí hrozně silnou energii, což mu asi bylo smrtelným. Vzal jsem ho i s podstavcem a hodil jsem ho po Haškovi. Najednou to hrozně silně zářilo a všichni byli jakoby omráčení. Tak se mi podařilo utéct i s citronem, který jsem poté sebral. Může se mi hodit. Nevím, jestli jsem ho jen omráčil, nebo ho to zabilo. Je mi to celkem jedno. Nejdůležitější je teď zachránit sebe a svoji rodinu.