Bylo to ve chvíli, kdy Kondraki vyhodil do vzduchu autobus plný jeptišek, aby polapil létající mrože chrlící oheň. Tehdy Dr. Alto Clef poprvé pojal podezření, že se věci nemají tak, jak by měly.
Mělo by to být boží, uvědomil si. A ono to boží bylo. Zatímco ohniví ploutvonožci spalovali svým dechem okolní zem a kolemjdoucí s hrůzou prchali, nechával se unášet vlnou adrenalinu z explozí. Přeskočil přes přepážku ve Starbucksu, zmáčkl spoušť brokovnice (nabitou výbušnými náboji) a sledoval, jak se tlusté mroží tělo mění ve spršku masa a krve. A rozhodně by mělo být boží ťuknutí pěstí s Kondrakim, až budou stát na vrcholku hromady těl uprostřed hořícího města Des Moines.
Ale když se svým černým kabrioletem vracel do Oblasti-19, s krásnou blondýnkou na sedadle spolujezdce, která mu kouřila, nemohl si Dr. Alto Clef pomoct, aby vzadu v hlavě neslyšel maličký hlásek, který mu něco našeptával (jako římský voják, který stojí vedle svého generála a upozorňuje ho, že i on je stále jenom člověk).
Tohle je špatně.
Bylo to ve chvíli, kdy slaňoval z prosklené kancelářské budovy se střepy tříštících se oken létajícími kolem, nádhernou zrzkou po svém boku a Dmitrim Stelnikovem poskytujícím krycí palbu z levitující helikoptéry Little Bird, když si Dr. Clef náhle uvědomil, že možná ve skutečnosti není hrdina.
Bylo to kvůli výrazu ve tváři té dívky. Ano, byla vyděšená… to bylo samozřejmé. A taky byla nadšená, a nadržená, a připravená se s ním vyspat…
… stejně jako všechny ženy, které během posledních několika let potkal.
Jak to, že s ním chtěla sdílet lože každá kráska na světě? To bylo statisticky nepravděpodobné. Ani nejsvůdnějšímu muži světa by nespadly do klína všechny krásně ženy, na které by narazil… a Clef rozhodně nebyl přitažlivý.
Poté, co zničil Spontánní Spalovač Mrakodrapů, se sklonil k zrzce, aby ji políbil. Když byly jeho rty jen několik milimetrů od těch jejích, zarazil se a odtáhl. Ukázal na dveře.
"Jestli chceš, můžeš odejít," pravil.
Nepřekvapilo ho, když se otočila na podpatku a prchla.
Něco bylo špatně.
"Crowe?"
"Ano, Clefe?"
"… jak velké byly civilní ztráty na životech?"
"Žádné nebyly. Než jsme dorazili, tak to místo evakuovali."
"Evakuovali deset bloků za třicet sekund?"
"Jasně. Ti poldové byli fakt rychlí."
"… šest policajtů nemůže za třicet sekund stihnout ani zaklepat na všechny dveře, natož evakuovat všechny uvnitř."
"No, nebo tam ti lidé možná prostě nebyli. Třeba jsme měli jenom štěstí."
"Jsi si opravdu jistý, že neumřeli žádní civilisti?"
"Samozřejmě, že ne. Viděl jsi snad někoho umřít?"
"Ne, neviděl. Ale… jenom mám pocit, že je něco špatně."
Bylo to během jeho devátého šermířského souboje s SCP-076, když Clef zjistil, v čem vězí problém.
Život byl… až moc vzrušující.
Nebylo možné, aby byl něčí život tak úžasný. Život nadačního agenta byl sice zajímavý… ale každodenní přestřelky a boj o přežití? Minul jediný den, kdy se nebil pro blaho světa? Strávil vůbec někdy celý den jen papírováním a podáváním hlášení?
Byl výzkumníkem, který trávil víc času rozbíjením lidských lebek páčidlem než skutečným výzkumem.
Když shodil Ábela do koryta Grand Canyonu, na chvíli se zamyslel a snažil se vzpomenout si na den, kdy se naposled nudil…
… aha.
Aha.
AHÁ.
V tom byla chyba…
A jestli to byla pravda…
"Gearsi?"
"Ano, Clefe?"
"… myslím, že tentokrát už bychom se neměli pokoušet znovu chytit SCP-953."
"… proč?"
"Protože… všechny ty škody, které tím napácháme, budou stejně ve výsledku… mohli bychom se jim vyhnout, kdybychom ji prostě jenom nechali sežrat pár jater."
"Ty se vzdáváš?"
"Ne! Já jen… hele. Musí to být takhle?"
"Jsme Nadace. Pomáháme. Zadržujeme. Chráníme. Ale jestli jsi unavený, můžu místo tebe poslat Kondrakiho."
"NE! Ne… udělám to já. Jenom… potřebuju se na chvíli zamyslet."
"Klidně si dej na čas. Už jsi toho udělal dost. Přeci jen, celá Nadace by se zhroutila nebýt tebe."
Až když strčí SCP-953 do ústrojí proudového motoru Boeingu 747, dovoluje si Clef konečně propadnout zármutku.
Truchlí pro mrtvé přihlížející, jež nikdy neuvidí. Pro bolest a chaos, jež nemůže spatřit, ale přesto ví, že je způsobuje. Truchlí pro Nadaci, jež ztratila svou důstojnost, pro své přátele, kteří již nevědí, co činí.
Pláče pro Dr. Alta Clefa, uvězněného v pekle, které sám stvořil.
Pro Clefa odsouzeného být drsňákem až do konce svých dnů.
« | HUB | »