Info
Originál: http://www.scp-wiki.net/interview-log-026-01
Autor: DrEverettMann DrEverettMann
Překladatel: H3G1 H3G1
[フレーム]
Rozhovor s ████ █████, bývalý ředitel SCP-026.
Agent ██████: "Děkuji, že jste si na mne našel čas, pane █████."
█████: "Není vůbec zač. Poslední dobou mam více volného času, než bych chtěl."
Agent ██████: "Pojďme tedy začít. Je pravda, že jste byl ředitelem na [SMAZÁNO] v roce [SMAZÁNO]?"
█████: "Ano, to je správně."
Agent ██████: "Co nám o tom můžete říct?"
█████: "No, jsem si jistý, že jste slyšel ty příběhy. Říká se, že tam straší. To mi však nepřijde přesné. Ačkoliv, ke konci to bylo trochu divné."
Agent ██████: "Povězte mi o tom."
█████: "Jistě, byly zde ty schody. O těch jste slyšel, že? Když jste šel nahoru, napočítal jste patnáct schodů, ale cestou dolů jste napočítal šestnáct. Jsem si jistý, že zatím byl nějaký trik, jako nějaká optická iluze, ale nikdy jsem na to nepřišel. Také jsme tam měli učebnici dějepisu, ze které zmizel všechen text." [Pozastaví se] "Přijde mi to poněkud fádní. Ale víte, jak to je. Přidávají se další a další drobnosti."
Agent ██████: "Povězte mi o těch snech."
█████: "O snech? Ach, ano. Lidé si stěžovali na noční můry. Z většiny studenti, avšak objevily se i stížnosti od zaměstnanců. Vždy to bylo o tom, že škola nikdy neskončí. Ze začátku jsme o tom vtipkovali, ale mluvilo o tom víc a víc lidí. Moc jsem tomu nevěřil, ale, no, pak jsme zjistili, že nákresy budovy nesedí a bylo jednodušší se prostě přestěhovat jinam. Ta budova byla stejně stará a my jsme stejně chtěli začít znovu. A potom se zas všechno vrátilo do zajetých kolejí."
Agent ██████: "Chápu. Je tu něco, co byste k tomu chtěl dodat?"
█████: "Hmm." [Pozastaví se] "Není to nic moc, ale mohla by to být pěkná zajímavost do té knížky, kterou píšete. Stále mívám sny o tom, jak sedím ve své staré pracovně. Občas dělám nějaké papíry, občas s někým mluvím, ale vždy sedím za svým pracovním stolem, jako za starých časů. Ale postupně mi dojde, že je něco špatně. Začne zvonit zvonek, ale na chodbě není nikdo slyšet. Žádní studenti pospíchající na další hodinu, žádný rámus, žádné kroky, jenom zvonek. A zvoní pořád a pořád. Nejdivnější na tom je, že mě nenapadne, že je to sen. Pracoval jsem jako ředitel deset let, ale dokud si nevšimnu toho proklatýho zvonku, tak mi vše přijde normální. No není to šílené?"
Agent ██████: "Myslím, že je to velice zajímavé. Mockrát vám děkuji. Pokud vás napadne něco dalšího, tak mi neváhejte zavolat."
█████: "Jistě. Rád pomůžu."