Nejsem tu dlouho.
Nevím toho moc.
Ale vím jednu věc.
Alto Clef nemůže zemřít.
Přísahám, že ten chlápek je nesmrtelnej. Může sedět hodinu v zadržovací cele s 682 a ono ho to nesežere. Může si zahrávat s tou malou čarodějkou, aniž by mu urvala všechny končetiny. Může spískat prakticky cokoliv a Rada neudělá nic, jen ho trochu plácnou přes prsty a to je všechno. Nic z toho mi ani nevadilo.
Dokud si nevzal můj klobouk.
Řekl, že je dost fešný na to, aby si ho přivlastnil. Ale ten klobouk. Ten klobouk jsem byl JÁ. Byl tím, co dělalo mě, ubohého výzkumníka 1. úrovně, zapamatovatelným. Já jsem byl ten týpek s kloboukem.
A teď jsem nikdo.
Takže jsem šel svůj klobouk získat zpátky. Žebral jsem. Prosil jsem na kolenou. Snažil jsem se smlouvat. Dokonce i svou duši jsem tomu muži nabídl. A on řekl, že jediným způsobem, jak ten fajnový klobouk můžu získat zpátky, je ho zabít.
Tak jsem ho střelil do hlavy.
S kloboukem znovu na své hlavě jsem byl opět šťastný. Šel jsem si po svých. Přece jen jsem neměl v plánu znesvětit jeho dělo a vyrýt mu na hruď: 'BYL JSEM ZDE. CLEF JE SRÁČ!!!'. Odešel jsem.
A další den za mnou Clef přišel a řekl: "Musíš vymyslet něco lepšího." Odešel s mým kloboukem na hlavě.
Tehdy se ve mně něco zlomilo. Měl jsem úkol. Nakráčel jsem do jeho kanceláře a vystřelil jsem do něj aspoň osmkrát, vyprázdnil jsem do něj celý zásobník. Polil jsem celou kancelář benzinem a hodil do ní několik hořících zápalek. A on se další den zase vrátil a prostě mi z hlavy sundal klobouk. Vyzkoušel jsem všechno, co mě napadlo. Naplnil jsem jeho kancelář vodou a sledoval jsem, jak se topí. Otrávil jsem všechno, co snědl a vypil. Po nějaké době jsem na něj poslal 076-2. A pokaždé, když 'umřel', byl další den zase zpátky. Zase se vrátil, ten stejný starý Clef bez jediné známky, že by byl někdy upálen nebo zastřelen nebo utopen nebo rozřezán na prťavé kousíčky.
Když jsem do jeho kanceláře vstoupil naposled, zeptal se mě bezstarostně, jako by to pro něj byla jenom hra: "Tak jak se mě pokusíš zabít dneska?"
Odpověděl jsem: "Nepřišel jsem tě zabít. Klidně si ten podělaný klobouk nech. Stejně je trapný. Dnes jsem si vzal jiný. Je daleko lepší."
Clef svůj klobouk smekl a hodil ho po mně. "Máš pravdu. Sombrera už dávno nefrčí." Přikráčel ke mně a vzal si můj. "Šaškovské čepice jsou teď velká móda, víš. Hlavně ve Francii."
Tenkrát jsem ho zastřelil jenom proto, že si ze mě dělal prdel.